Dokud se drží
cena ropy vysoko, chce Rusko obnovit svůj velmocenský status v rozsahu sovětského
impéria. K tomu potřebuje i agenty, kolaboranty a stoupence v zemích,
nad nimiž by rádo uplatňovalo svůj vliv.
Nazad v Jevropu - Uraaaaa!archiv
Bohužel do této zóny patří i Česká republika a nacizovaný Putinoland to dává jasně najevo. Vodítka jsou jednoduchá. Kdyby se Spojené státy dohodly na umístění základny nebo radaru s Německem nebo Francií, držel by Kreml hubu. Pokud ovšem chtějí země bývalého sovětského bloku posílit své spojenectví se Spojenými státy, nebo ti, kteří ještě nejsou členy NATO, vstoupit do této organizace, začne se Moskva vztekat jako pominutá.
Hrozí zamířením raket a jadernými údery, cíleně utahuje kohoutky ropy, podniká kyber útoky na počítačové sítě. V různé intenzitě byla této pozornosti vystavena v posledních letech řada zemí: Ukrajina, Gruzie, Pobaltí, Polsko a my. Nesmíme ani zapomínat na atentáty a vykonstruované procesy s kritiky režimu. Útok na Gruzii byl pak zkouškou obnovení posledního prvku v ruském diplomatickém repertoáru – přímé vojenské intervence. Moskva zároveň podporuje různá rádobymírová hnutí ve vybraných zemích, která hlasitě odmítají vstup do NATO nebo instalaci spojeneckých vojenských zařízení a zároveň v této souvislosti šíří "zaručené" zprávy na podporu své propagandy.
Někdy to cvičení kašpárci přeženou – tak jako když u nás antiradarový vůdce Tamáš vyzval v rámci své kampaně k bojkotu amerického zboží. Komické bylo i to, jak se ozval Rusy královsky placený bývalý německý kancléř Gerhard Schroeder, který snaživě za 100% viníka konfliktu v Gruzii označil vládu v Tbilisi. Z Berlína mu doporučili, ať raději mlčí.
Je zajímavé jak vyjádření Václava Klause souznělo s Schroederem. Podobně proruský tón zněl od premiéra Roberta Fica z Bratislavy. Samozřejmě, že prezident může zastávat jakékoli názory, nicméně v tomto případě by měly projevit tajné služby zvýšenou míru senzitivity. Výrazná proruská orientace u hlavy státu, navíc v rozporu s oficiální politikou vlády musí mít motiv. A někdy může být takový motiv velmi nízký. A i prezident se může dopustit vlastizrady.
Rusko nám pravidelně hrozí. Ostatně hrozilo i před naším vstupem do NATO. Proč tolik českých politiků v takovém okamžiku tvrdí, že musíme brát ohled na Moskvu. Proč? Nemají hájit především české zájmy. Ach tak oni tvrdí, že v nejlepším českém zájmu, je dávat pozor, aby se ten zájem nekřížil s ruským zájmem. A nakonec, proč my a naši Spojenci na výhrůžky z Kremlu jednoduše neřeknou: Nehrozte, máme silnější a lepší ozbrojené síly. Máte na vybranou, buď budeme mít normální korektní vztahy, nebo budeme soupeřit.
Evropa není schopná formulovat jednotnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Jenže mnohem vážnější je, že to neumí ani malá Česká republika. Různí chytrolíni už po válce tvrdili, že se nemůžeme orientovat víc na jednu nebo druhou stranu a staneme se mostem mezi východem a západem. Ostatně Churchill se Stalinem si údajně také načmárali rozložení vlivu na Československem 50/50. Jenže komunisti s podporou sovětských soudruhů tuhle zemi zotročili na čtyřicet let.
Určitě se ozvou hlasy, že i Američané budují své impérium. I kdyby to byla pravda, myslím, že rozdíly mezi námi a Německem, kde jsou od konce druhé světové války americké základny, byly a jsou zcela zřejmé.
