Nadporučík Robert Chudý,
přežil výbuch nastražené miny v Afghánistánu a přišel o ruku a nohu. Při
přebírání ocenění od šéfa generálního štábu demonstroval svého zdravého ducha, nezlomnost a vlastenectví. V tuzemsku
stále trochu neobvyklé a o to cennější.
V té zprávě mi přesto něco chybělo. Bude dostávat odškodné za zranění, které utrpěl při službě státu? Vím, že mnozí vysocí důstojníci pobírají tučné přilepšení k důchodu, kromě jednorázového odchodného. Přitom jejich jediný bojový výkon byla cvičení Varšavské smlouvy a dohled nad politickou připraveností mužstva přísahajícího na věc socialismu a bratrství se Sověty. Také by se mi nelíbilo, kdyby si nedávno odhalení páprdové z generálního štábu, kteří si zhusta přilepšovali z černých fondů, i po bezectném propuštění ze služby užívali vysokých důchodů.
Medaile a řády ani ty nejvyšší s ničím takovým spojeny podle zákona nejsou, ať už se jedná o vojáky nebo civilisty, kteří se tím či oním způsobem zasloužili o stát.
Vím, že se o penězích mluví často s ostychem, pokud jde o konkrétní jednotlivce. Přesto bych byl rád ujištěn, že republika nezastrkává své veterány do spodních šuplíků, ale je na ně patřičně hrdá i jinak než slovy. Chci být ujištěn, že se takovým lidem, jako je nadporučík Chudý, dostane té nejlepší péče jako prezidentům, protože mám pocit, že stále jsme si i v této oblasti někteří rovnější, tak alespoň ať jsou to především ti, kteří si to opravdu zaslouží.
Ve volné souvislosti mne také zarazilo, že nemáme podle všeho vyznamenání za zranění v boji, nějakou obdobou Purpurového srdce, která by i veřejnosti jasně demonstrovala míru zásluh. Platí to obecně - prezident, vláda a komory parlamentu každoročně v přítomnosti kamer udělují řády desítkám lidí, ale já vlastně nevím, co je s tím spojeno. Většinou se pouze diskutuje o tom, kdo je a není navržen a proč. Ovšem, co to ocenění znamená – je to jen ten kovový plíšek, jeden z mnoha? I dementi z realityšou jsou slavnější.
Nositelé Zlaté medaile Kongresu USA se těší téměř nábožné úctě. Netuším, co je myšleno pod oceněním náčelníka generálního štábu, ale kdo chce, ať v duchu sklapne podpatky a vzdá čest nadporučíkovi – nejen kvůli té malé medaili nebo těm zraněním; patří člověku, který si vytáhl černého Petra, ale dokázal ho zmuchlat a hodit do koše.
