Po Topolánkovi a Paroubkovi zákonitě přijde Kaligula.

Skutečnost, že ženatý premiér České republiky souložil s místopředsedkyní Poslanecké sněmovny ČR, a že s ní dokonce zplodil nemanželské dítě, staví tento stát do zcela delikátní situace. Pokud zahraniční intelektuálové začnou místo Czech Republik užívat tradičního francouzského ekvivalentu La Bohème (země bohémů, čti cikánů), nebude divu. Žasnout budou především zahraniční turisté: Jak je možné, že na budovách vlády a parlamentu této prvobytně pospolné země nevisí červené fujtajblové lucerničky?

Premiér i místopředsedkyně Sněmovny mohli z celé šlamastyky vyváznout s relativně lehkými odřeninami, kdyby Talmanová zůstala svobodnou matku a odmítla sdělit jméno otce. Tím, že se oba rozhodli veřejně užívat svého společného štěstí a současně zůstat ve funkcích, signalizují občanům sebejistotu v neotřesitelnost svých politických postů. Jenomže z nynější situace pro ně existuje již pouze jediné slušné východisko: když oba abdikují a odjedou si užívat rodinného štěstí do nějaké hájovny na Valašsku.

ODS asi zachová pozici mrtvého brouka a skutečně je podrží. Tím ovšem sdělí, že vlastní politické zájmy staví před zájmy této země. Neuvěřitelně farizejské je počínání křesťanských demokratů, kteří měli okamžitě vystoupit z vládní koalice. Pokud to KDU-ČSL neudělala, pak jejím voličům zbývá jediné: vyhnat tuto pokryteckou stranu z parlamentu.

Novináři, spisovatelé a další umělci, kteří svůj stav o pražském Jaru tak vehementně vyhlašovali za svědomí národa, mlčí rovněž. Takže za jediné, kterým zbyla soudnost i profesionální etika, lze označit některé psychology a psychiatry; jejich kritika premiéra je ovšem nepřímá a ta jmenovitou odvážně míří hlavně na bezmocného J. Paroubka. Z „genderových bojovnic“ si odvážně počíná J. Bendová z MF DNES (i když tím největším trnem v oku jí je opět chudák Paroubek) a hlavně J. Bobošíková, která oba dědečky v rolích Romeů zasahuje tvrdými direkty, čímž si ekologicky přihřívá i vlastní stranickou polívčičku. „Genderové bojovnice“ v ČSSD zajímají především Topolánkovy „gule“ a pokud jde o Paroubka, postihla je hluchota, slepota a němota.

Expremiér Paroubek však může svůj malér stále ještě ustát. Stačí, aby se vrátil zpátky ke své ženě, koupil jí nějaké růže, které za ČSSD tak rád rozdává, a možná doma ani nedostane pohlavek. Takový krok však lze učinit jen tehdy, když přestane otravovat renomované advokátní kanceláře a raději vyhledá ordinaci renomované manželské poradny, kde se mu zadarmo dostane odborné lékařské péče.

Z postoje celé české politické elity k zmíněným kauzám plyne, že tyto elity evidentně preferují vlastní koryta před zájmy této země. Jenomže společenská hniloba, bude-li pokračovat, má svůj vlastní trend i dynamiku. Po několika peripetiích se politické moci v ČR zákonitě ujme nějaký bohémský typ římského císaře Kaliguly. A kdo ví, jestli – byť zatím v separé sekretariátů politických stran – své orgie už nepáchá.