Lze úspěšně bojovat s ekonomickou krizí?

Českou republiku zřejmě zasáhne ekonomická krize a jak z řečí politiků vyplývá, nikdo neví jak jí racionálně čelit. Pokusím se dotknout jen dvou aspektů z celé problematiky a tím prvním je eventuální podpora producentů.

První případ se udál - ale ve své antipodobě  - na počátku devadesátých let při masovém okradení občanů a současné likvidaci prvovýrobců, decentně zvané cenová liberalizace. Prodejci například nakoupili u zemědělců kilo brambor za 50 haléřů, ale v krámu i na trhu jej prodávali dokonce až za dvacet korun! Zákazník neměl na výběr: obchodníci byli dohodnuti a ceny se lišily nepodstatně.

Výsledek byl tristní, poněvadž podobně zdražené bylo i mléko, sýry, vejce, maso  i všechny ostatní potraviny (cena vepřového bůčku i kýty byla prakticky shodná, ale 5 krát vyšší...)! Lidé radikálně omezili nákupy brambor a dalších potravin (proto, že ně prostě neměli) - a tím zlikvidovali zemědělce! Pohádkově ovšem zbohatli ti, co nic nevyráběli - tedy prodejci, ale třeba i dopravci. A tímto způsobem bylo likvidováno nejen české zemědělství, ale i česká ekonomika...  

Po nějakých pěti, deseti letech se ceny začaly ustalovat, rostly i platy, ale výrobní objekty již vlastnili cizinci. Při kurzu 20 korun za jednu marku, který nebyl ani za Hitlera, se k tomu dostali za babku. Podobně gratis získal mladoboleslavskou Škodovku Volkswagen, který svým slavným know-how okamžitě zrušil tehdejší nedostatek škodovek (Favorit byl tehdy na pořadník): nevyrobil jich ovšem více (to ještě nedokázal), ale jednoduše Favorita zdražil o sto procent.

Tento kratičký exkurz do nedávné transformace československé ekonomiky, který jsme nazývali katastrojka, souvisí s aktuální ekonomickou krizí ve dvou rovinách. Ta první znamená, že krize na nás může dopadnout velice tvrdě: zahraniční vlastníci české ekonomiky zvolí v případě krize v jejich mateřské zemi taktiku „bližší košile než kabát" a dají tamějším zaměstnancům na výběr - buď budete v této strašné krizi nějakou dobu pracovat za zhruba české mzdy, nebo podnik zavřeme a necháme vyrábět jen Čechy. Volba bude asi jednoznačná a zavřou se tudíž podniky v Česku...

Druhá zkušenost je pozitivnější a naznačuje, že vysoce účinná podpora výrobců je možná i regulací obchodní marže: čím nižší bude marže, tím levnější bude výrobek a tím více lidí si ho může koupit! Výrobce tudíž zvýší prodej (za vlastně původní velkoobchodní cenu výrobku) a tím stoupne i jeho zisk a investiční možnosti. Pro vládní ekonomy to znamená pouze analýzu marží žádoucího sortimentu, doporučení jejich co nejnižší výše, a v případě nedisciplinovanosti obchodníků tyto marže uzákonit. Liberálové sice začnou ječet jak Viktorka u splavu, ale ekonomičtější bude si zacpat uši; byli to ostatně oni, kdo zlikvidoval českou ekonomiku!     

V druhém, v úvodu anoncovaném aspektu, si politikové i exportéři notoricky stěžují, že česká měna je pohodlným terčem útoků spekulantů, kteří nakupují a pak se ziskem prodají obrovské finanční objemy a dokážou i v krizi udržovat silnou korunu, čímž samozřejmě podlamují exportní možnosti českých výrobců (dá-li se ještě vůbec hovořit o českých producentech).

Problémem je, že tito měnoví spekulanti nemusejí být vždy motivováni zisky z pouhých finančních spekulací, ale že může jít i o fiskální formu skutečného konkurenčního boje. ČNB se samozřejmě pokouší reagovat, ale dělá to vždy se zpožděním, tedy vlastně až když je po činu. Paroubek a výrobci vidí jako jedinou spásu v neprodleném přijetí eura.

V podobné situaci se však svým způsobem nacházejí i sázkové kanceláře, kterým hrozí těžké ztráty v případě masových a vysokých výher sázkařů, a dokázaly tento problém do určité míry vyřešit. Princip spočívá v úloze bookmakerů, kteří nepřetržitě sledují přijímané vklady a tipy, a pokud se objeví vysoké a masové sázky na určité zápasy, okamžitě snižují kurzy těchto událostí.

Analogicky lze říci, že pokud by podobný tým pracovníků ČNB nepřetržitě sledoval měnové transakce s českou korunou, (a platby za zboží od pouhých spekulativních nákupů měny rozlišit lze) pak by mohl od určitého objemu nákupu či prodeje české měny operativně měnit její cenu: a daleko výhodnější než adekvátní změna kurzu by byla změna „Tobinovy daně" (např. v podobě DPH).

Ale to by se asi v Bruselu a „daňových rájích" pominuli vzteky... Takže asi zůstaneme i nadále obětním měnovým beránkem, který se „otřese" vždy, když  pán poručí.