Anketa na t=ma: Hrozí Západu osud antického Říma?

Pořádal jsem před časem anketu na téma „Hrozí Západu osud antického Říma?“ ve které jsem oslovil význačné české intelektuály. Respondenty, kteří se tomuto problému laskavě věnovali, jsou kardiochirurg prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., filozof a historik dr. Čestmír Císař (někdejší ministr školství a kultury i „studentský“ kandidát na prezidenta ČSSR v roce 1968) a nakonec vysokoškolský pedagog MUDr. Petr Příhoda, mj. člen Bioetické komise při Radě vlády ČR či člen Etické komise Syndikátu novinářů.

Kromě jiných byly položeny i tyto otázky: Které úpadkové jevy lze považovat za nejrizikovější pro civilizaci obecně a pro západní civilizaci zvlášť?; a Proč intelektuální elity nedokázaly úpadku popř. zániku svých civilizací zabránit? Postřehy respondentů (uvedeny jsou pouze jejich fragmenty) byly zajímavé, cenné a následující.

Jan Pirk:
Chceme co nejméně pracovat – viz např. Francie, kde mají myslím 30h pracovní týden. Na rozdíl od civilizací, které jsou na postupu viz. dálnovýchodní země, kde lidé jsou velice pracovití.
Libujeme si stále více ve zvrhlých zábavách, jako jsou např. šílené závody automobilů bez dodržování dopr. předpisů napříč Evropou nebo ruská ruleta.
Rozmáhá se užívání omamných látek a stoupá homosexualita.
Velice klesá porodnost, příkladem je Česká republika, kde nyní je 1,1 dítěte na ženu, což nestačí ani k udržení počtu obyvatel, v rozvíjejících se společnostech je naopak porodnost velká.
Ještě bych zmínil důležitý fakt, a to sexuální zneužívání dětí a dětskou pornografii.

Proč intelektuální elity nedokázaly úpadku popř. zániku svých civilizací zabránit?
Je to jednoduché, v demokratických zřízeních, když by rozumní vládcové šli proti těmto jevům, ztratili by podporu veřejnosti, a tím by ve volbách prohráli a nemohli by chod věcí ovlivňovat. Je nutno vycházet z předpokladu, že ten, kdo se uchází o správu věcí veřejných, se o ni uchází proto, aby u této správy byl a nikoli, aby nebyl zvolen.

Petr Příhoda
Pokouším se najít a srozumitelně vyjádřit společného jmenovatele oněch úpadkových jevů a napadá mě: diskreditace nadosobních hodnot (ztráta „idealismu“) a návyk na komfort. Vnímám to jako důsledek spolupůsobení mnoha tlaků plynoucích z modernizačního procesu plus jedinečných dějin Západu, jeho velikášství, jeho utopií (a jejich fiaska). Ta poslední z nich, utopie hmotného blahobytu, dosud funguje a produkuje onen komfort, který je „úplatkem“ zastírajícím destruktivitu tohoto pohybu (případně příslibem, na nějž není zcela hluchý „třetí svět“). Dějištěm, kde lze úpadek sledovat z bezprostřední blízkosti, je rodina (eroze rodičovských rolí aj.). Intelektuální elity tomuto sesuvu nedokázaly zabránit, protože samy byly jeho průkopníky.

Čestmír Císař
Soudím, že právě konzumní všežravost vede k nebezpečnému zužování civilizace na zlaté tele růstu s poháněčem nelítostné konkurence a se zálohou bankovních trezorů. A to všechno se zmíněnými riziky, dnes už předvídatelnými a bez jejich omezení smrtelnými. Ti, kdo vyznávají ideál co nejúplnějšího tržního liberalismu se všemi rozpory a riziky bez jakékoliv rozumné regulace, nesou před lidstvem strašnou odpovědnost za příští tragické důsledky. Současně také riskují, že místo uvážené cesty reforem směřujících k odstranění nebezpečí úpadku a zkázy, stanou jednoho dne před hněvem nespokojených lidských mas, jejichž probuzená nelítostnost - jak učí dějiny - nezná mezí.

Dosavadní intelektuální avantgardy jsou více či méně spjaty svým postavením a svými zájmy s trendy nepřetržitého globálního růstu a ztratily schopnost filosofického, kritického myšlení, tvůrčího objevitele pravdy a omylu… Na rozdíl od minulosti, kdy se dostávali do popředí geniální jednotlivci, jejichž ideje prorážely cestu pokroku filosofie, přestože se jich časem zmocňovali dogmatici nebo deformátoři, dnešní složité problémy vyžadují týmovou spolupráci, obšírné diskuse, hledání alternativních řešení. Jejich svobodné úvahy a závěry pak potřebují i svobodnou publicitu, bez cenzury či zamlčování, svobodný vstup do vědeckých a vzdělávacích institucí, ale i nezbytnou podporu a pomoc.

Epilog
Všechny a úplné odpovědi účastníků ankety lze najít v odkazech. Kvůli ideologické kompletnosti respondentů byl rovněž osloven senátor J. Štětina, který se pro zaneprázdněnost zdvořile omluvil. Nicméně je zjevné, že se jedná o téma velice aktuální, kterému by se velká média měla intenzívně věnovat