S českým středověkým náboženským myslitelem, reformátorem a kazatelem Janem Husem mám společný rodný kraj a v dětství jsem byl mnohokrát účastníkem pálení velké vatry v předvečer 6. července, venkovské tradice k příležitosti si připomenout upálení tohoto našeho velkého člověka.
Dům mistra Jana v Husinci
Když přemýšlím dnes o odkazu mistra Jana, musím se ptát, do jaké míry může ovlivnit naše srdce jeho příklad osobního života. Jestli může oslovit dnešní generace a jestli může být pro ně inspirací.
Ač „ateista“(věřím v člověka), dovoluji si zde svou osobní zpověď, a proto se hned na začátku omlouvám všem věřícím, kdybych je nějakým způsobem nevědomky urazil.
Zhřešil jsem, Mistře Jene, žil jsem v nevědomosti.
Velice šťastný jsem byl po sametové revoluci a věřil jsem, že nastane čas svobody a spravedlivého řádu pro všechny lidi. Ve své naivitě jsem dával hlasy svým zástupcům, kteří měli za mě, ve prospěch všech, tvořit nová pravidla pro společné žití. Dvě desítky let jsem byl pouhým spokojeným pozorovatelem a nedokázal jsem rozpoznat, že je něco v nepořádku.
Pravda je jen to, co jest dobrem všech.1)
Rouhám se, když přemýšlím takto?
Dnes, vida spousty souvislostí, uvědomil jsem si, že není jen špatných lidí v řízení společných pořádků, ale i pravidla samotná pro společné žití jsou uspořádána špatně. Bylo snad dáno, že zástupcům našim odporovat se nemá, aby měli klid pro svou práci? Když vidím, jak své funkce, svěřené námi, používají ve svůj prospěch a na ostatní nedbaje, poté mám velké pochyby.
Jako se nám přikazuje, abychom poslouchali představené, ve věcech dovolených a čestných ..., tak se nám přikazuje, abychom se jim vzepřeli tváří v tvář, když žijí v rozporu s božskými přikázáními.1)
Ti nahoře jsou mocní a zkušení ve věcech politických a mají propracovaný systém, ovládají média, dokážou ovlivňovat veřejné mínění. Lidé se nedozvědí pravdu. Nemám šanci něco ovlivnit.
Přesto mne to velice tíží a chci s tím něco dělat, když vidím, jak se všichni pídí po mamonu, jak peníze a moc jsou základní životní hodnotou.
Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí.
Nešťastným bohatstvím, v němž církev tone zjedovatělo, a otráveno je téměř všechno křesťanstvo. Psi se o kost hrýžou. Vezmi kost a přestanou.1)
V Evropě i ve světě se lidé bouří pro nespravedlivé uspořádání věcí veřejných, ale mnoho lidí u nás to nevidí nebo nechce vidět. Snad si myslí, že se jich to netýká. Snad si myslí, že se mají poměrně dobře a ostatní ať si poradí sami. Snad dokud si každý neprožije svůj kapitalismus na vlastní kůži, neporozumí jeho fungování? Snad vládne v srdcích lidí egoismus a necitelnost?
Nyní rozmnožena jest nepravost, protože vystydla v nás láska.1)
Valná většina lidí je nespokojena se současnou vládou (dle výzkumů veřejného mínění) a přesto to není navenek vidět. Lidí, kteří se otevřeně projevují proti vládním reformám, je stále málo, aby se dalo hovořit o hlasu lidu. Existuje již hodně občanských iniciativ, hnutí, různých skupin na sociálních sítích, ale navenek to není pořádně vidět. Ani odbory nejsou úplně jednotné a nemají podporu u většiny svých členů. Proč lidé nemohou najít společnou řeč? Proč nenajdou základní společné body?
Od začátku svého studia jsem si učinil zásadu, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně a radostně přijmu názor, odůvodněný lépe, věda, že to, co víme, je zcela nepatrným zlomkem toho, co nevíme.1)
Mistře Jene,
cožpak nám všem nejde o společné blaho? Vždyť zde žijeme společně, chtěje býti všichni svobodní a rovní. Nedokážeme najít pravé hodnoty pro osobní i společné žití? Co nás může přesvědčit o změně v našich srdcích? Je nám dáno zůstat v nevědomosti? Dokážeme se oprostit od osobních zájmů ve prospěch štěstí všech lidí?
Je totiž nezbytné, má-li vůbec nastat mír s bližním, aby byl napřed uzavřen mír člověka s Bohem a mír člověka se sebou samým.1)
Existuje mnoho lidí, kteří si současný stav v naší společnosti neuvědomují. Existuje již ale mnoho lidí, kteří pochopili neudržitelnost dnešního stavu. Mají však strach z postihů a perzekucí nebo neví, jak se zlu postavit nebo nevidí alternativu pro budoucnost. Vědí ale, že musí dojít ke změně.
Toť moje zpověď.
Lépe jest dobře zemříti, nežli zle živu býti. Pro trest smrti nemá se hřešiti...Kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života. Nade vším vítězí pravda. Vítězí, kdo jest usmrcován.1)
Mistr Jan Hus měl v mládí úplně jiné představy o svém životě
Když jsem byl žáčkem, měl jsem tehdy mysl, abych byl brzo knězem, měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen.1)
Postupem času, kdy studoval teologii a poté, když se stal rektorem Karlovy univerzity a následně, kdy začal kázat v Betlémské kapli, muselo dojít v jeho mysli k radikálním přeměnám, pokud začal hlásat nutnost reforem církve. Je dostatečně zřejmé, že hlavním pomocníkem v rozpoznávání rozdílů mezi textem Písma svatého a toho, co se děje v praxi, v životě lidském, byl jeho selský rozum. Ten dokázal rozpoznat všechny nepravosti. Poté jeho víra a svědomí bylo mu „osobním drábem“, aby nesešel ze své cesty pravdy. Nakonec neskutečná statečnost byla mu oporou, aby dokázal přijmout smrt ve jménu pravdy.
Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil. Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lid vás vidí.
Kdyby celý svět mi říkal něco, co se vzpírá mému rozumu, nemohl bych takovou věc tvrdit bez odporu svědomí.
Křesťan má být stálý ve víře a v rozjímání této trojí pravdy: té, která je obsažena v Písmu, té, kterou poznáváme smysly a té, jíž dosahujeme neomylným rozumem. Je lépe za tuto trojí pravdu vytrpět smrt než získat obročí pochlebováním.1)
Každý z nás může zapřemýšlet o tom, co pro něj myšlenky a životní příběh mistra Jana Husa znamenají. Jestli jsme hodni jeho jména a jestli alespoň kousíček z něj dlí v našich srdcích.
Záleží na každém z nás, jestli použijeme zdravého rozumu, abychom rozpoznali nepravosti, vzepřeli se těmto nepravostem, nalezli společnou víru ve spravedlivější řád věcí veřejných.
Najděme v sobě statečnost, aby naše svědomí bránilo nám upřednostňovat náš osobní prospěch a abychom se oprostili od strachu, který nám brání v prosazení společné víry v pravdu.
Já myslím, že je to v nás. Nebojme se, aby to vyplavalo na povrch.
1)wikicitáty – Jan Hus
