Za trest musela klečet v koutě na soli

Nedávno jsem viděl zajímavý film o životě Charlese Darwina, slavného, britského přírodovědce, který je známý svou evoluční teorií. Zaujala mne tam jedna scéna, kdy jeho dcera musela za trest klečet v koutě na soli, protože řekla, že existovali dinosauři. Trest jí uložil místní kněz. V souvislosti s tímto obrazem mě napadlo, že bych mohl zaměnit postavu kněze našimi politiky a postavu dcery našimi občany. Jaká je tedy souvislost?

Myslím, že všechno je to o věčném střetu starého, zažitého a nového, nastupujícího, o vývoji lidského myšlení a o přístupu člověka, jak se staví k evoluci ve společnosti.

Naši politici, stejně jako kněz v devatenáctém století, vývoj odmítají. Nevěří, že společnost stagnuje, respektive si nepřipouští, že náš současný demokratický systém již nemůže naplňovat potřeby občanů. Není pro ně nijak myslitelné, že prostá zastupitelská demokracie již nestačí obsáhnout daleko individuálnější myšlenky a hodnocení lidí. Vždyť občan – volič se nikdy nemůže ztotožnit se všemi body programu politické strany, které dal svůj hlas a těch bodů je nepřeberné množství. To každý, kdo někdy četl předvolební programy, musí vědět.

Někde na jiném blogu jsem četl názor, že čistý zastupitelský systém je moderní, demokratický systém. Tento názor nesdílím, jelikož bych popřel proces neustálého vývoje, v který věřím. Myslím, že by mi to potvrdil i pan Darwin, který žil v devatenáctém století, potvrdilo by mi to každé malé dítě, které ví, že existovali dinosauři a koneckonců každý uvažující člověk, který si uvědomuje současnou politickou situaci, by mi potvrdil, že v tom našem politickém systému to skřípe, že naše demokracie je nějak pokřivená.

Tento systém, věřme tomu nebo ne, se postupně začal zavádět ve světě před více než sto lety a vyhovoval dané době, protože většina lidí byla schopná najít své politické názory a ideály v malém množství jasně definovaných humánních a sociálních přesvědčení, které byly shrnuté a reprezentované křesťanskými, socialistickými a liberálními skupinami. Tato doba je již dávno za námi. Takovéto názory jsem našel v publikaci Přímá demokracie:fakta a argumenty, kterou napsali Jos Verhulst a Arjen Nijeboer a mohu s nimi jen souhlasit, jelikož potvrzují obecně danou myšlenku, že všechno se vyvíjí.

A co naši politici, budou nadále popírat přirozený vývoj, držet občany v nevědomosti a záměrně znevažovat možnosti dalšího vývoje politického systému? Budou nám kázat dogmatickou víru, jako kněz v devatenáctém století, že vše bylo již dáno a je neměnné?

Tohle by si měli uvědomovat občané klečící v koutě na soli, která jim rozežírá kolena. Až budou jejich kolena dost zkrvavená, nebudou možná schopni již vstát. Doufám, že k tomuto stavu snad nedojde. Doufám, že občané pozvednou svoje sebevědomí, uvědomí si svoji zodpovědnost a potvrdí vývojový postup k spravedlivějšímu politickému systému, kdy oni, jednotliví občané, se budou moci podílet přímo na rozhodování o obecném blahu.

Myslím, že možnosti volby jsou, v tomto případě, jasně stanovené. Buď status quo a postupný rozklad demokracie nebo opravení stávajícího systému a zachování životaschopnosti demokracie.