Pokud porovnáme návrhy zákona o celostátním referendu, předložené v Parlamentu od vzniku nové polistopadové Ústavy, ten Okamurův je jednoznačně pro lidi nejvýhodnější. Vychází totiž nejvíce z demo-kratických principů.
logo Občanské platformy za referendumJosef Š
Velký výčet návrhů zákona o referendu vyšel právě tady na blogu pod názvem Kdo (ne)chce referenda? díl 1-11 a je tudíž možno porovnat návrhy s tím Okamurovým.
Jeho návrh potom najdeme v článku na idnes pod názvem Kolik budou stát referenda? Lichá otázka, víc se ušetří, říká Okamura
Ačkoliv mám velké výhrady k osobě Tomia Okamury jako politika, jeho ambicím, „zvláštním přímodemokratickým“ politickým postupům a „nejasným xenofobním názorům“, nemohu ignorovat, že přišel s takovým návrhem zákona o referendu, který může občanům velice pomoci. Schválení Okamurova znění návrhu by se stalo přelomovým v postoji našich politiků k otázkám zavádění polopřímé demokracie v ČR.
Existuje mnoho odpůrců přímé demokracie u nás, jak mezi politiky, intelektuály, tak mezi řadovými občany. Každý má pro to jiné důvody. Současní politici, vycházeje z čistého parlamentního systému, se neradi vzdávají stavu, kdyby jim do rozhodování mluvili samotní občané. Intelektuálové, uvědomujíce si svůj talent a výjimečné vědomosti, by neunesli tíhu pocitu, že o „vyšších principech“ by rozhodoval prostý lid. No a konečně odpůrci přímé demokracie z tábora řadových občanů se převážně prezentují svojí nevědomostí (v dosti případech i politici a intelektuálové netuší, jak by to mělo fungovat), neschopností hlouběji přemýšlet o jejím přínosu a malým sebevědomím v možnosti osobně se interesovat v rozhodování o věcech veřejných. Jako příklad je možné uvést nejvíce hodnocené diskusní příspěvky pod výše uvedeným rozhovorem s Okamurou na stránkách idnes.
Domnívám se, že výše jmenovaní odpůrci a kritici si neuvědomují, že jejich odmítání přímé respektive polopřímé demokracie, je popřením demokracie obecně. Pokud je lid svrchovaným vládcem (je to garantováno i v naší Ústavě), potom jedině on rozhoduje o tom, kdy svou moc bude vykonávat zprostředkovaně přes zastupitele a kdy přímo v referendech.
Okamurův návrh má atributy, které z principu svrchovanosti lidu vychází. Obsahuje zásadní přímodemokratické požadavky pro referendum: občané mohou rozhodovat o všech věcech, o kterých mohou rozhodovat v současnosti jen politici; platnost výsledku referenda není omezena žádným kvórem; výsledek referenda je závazný pro všechny a počet podpisů pod petici není nastaven nereálně (100 tisíc).
Zároveň jsou v návrhu obsaženy velice důležité požadavky na dostatečnou dobu na celospolečenskou diskuzi o otázce referenda a na zajištění prezentace argumentů navrhovatelů a oponentů ve veřejnoprávních médiích
Velkým pozitivem v návrhu je i uvedení zásady, že rozhodnutí v referendu může být změněno znovu jen referendem po určené době.
Je třeba ale uvést i negativa Okamurova návrhu.
Ten dává možnost vyvolat referendum také poslancům, senátorům a vládě. K tomu není žádný opodstatněný důvod. Nástroj iniciativy a referenda musí fungovat jen jako protiváha k rozhodnutím zákonodárců a vlády a jedině občané z důvodu své svrchovanosti mají právo rozhodnout o tom, kdy použijí referendum. Udělení privilegia politikům vyvolat referendum není na místě.
V případě zásadních otázek státu jako jsou např. změny Ústavy, přijetí Eura, přistupování k nadnárodním organizacím aj., kde se vyhlášení referenda předpokládá automaticky, je nutné zavést povinné referendum a o taxativním výčtu otázek, kdy se vyhlásí povinné referendum, by měli lidé rozhodnout v referendu.
Tím, že politici dostanou možnost vyvolat jednoduše referendum, bude zpochybněna poslanecká většina v rozhodování. Každá opozice, přehlasovaná ve sněmovně, bude potom moci jakýkoliv zákon vetovat vyvoláním referenda. Tímto postupem ale potom referendum, jako nástroj přímé demokracie, ztrácí smysl a stane se vyděračskou pomůckou pro politické hrátky.
Z návrhu vybírám ještě jeden problematický článek:
Čl. 7 bod 2 - Před vyhlášením výsledku referenda Ústavní soud přezkoumá na návrh prezidenta republiky, nejméně 101 poslanců, nejméně 41 senátorů nebo vlády soulad referenda s ústavním pořádkem a se zákonem podle čl. 10. Prohlásí-li Ústavní soud referendum za protiústavní nebo nezákonné, výsledek referenda se nevyhlásí.
Jsem právní laik, ale takovéto znění je tak neurčité, že vede k zmatenosti a nic kloudného mne nenapadá, jak bych si ho měl vysvětlit. Zvláště výraz „soulad referenda s ústavním pořádkem“ je pro mne velkým oříškem, co tím básník chtěl vlastně říci.
Navíc článek obsahuje nesmysl „Před vyhlášením výsledku referenda Ústavní soud přezkoumá ….“, který kdybychom aplikovali na jakékoliv volby, jejich výsledky by byly vyhlášeny s několikaměsíčním zpožděním.
Umím si představit, že pokud má někdo (nejenom politici, ale i občané – to je taky výtka k tomuto článku 7) výhrady k průběhu hlasování v referendu, podá žalobu k soudu, jako je to ve volbách. Pokud hlasování v referendu už proběhlo, hlasy jsou spočteny, nevidím jediný důvod, proč by výsledek neměl být vyhlášen.
Některé další otázky jsou diskutabilní např. pravomoc prezidenta posuzovat návrhy na referendum. Registraci iniciativ by mohl mít na starost zvláštní odbor nějakého ministerstva a celkový organizační postup by mohl vypadat také trochu jinak.
Návrh tezí k zákonu o obecném referendu vypracovalo Hnutí za Přímou Demokracii, které se zabývá propagací myšlenek polopřímé demokracie od roku 2001. O návrhu lze diskutovat v rámci nového projektu Občanská platforma za referendum.
Tyto teze může každý porovnat jak s Okamurovým návrhem, tak s návrhy, které předloží vládní koalice. Nepředpokládám totiž, že Okamurův návrh projde.
Každopádně lidé, kteří podporují potřebu změn našeho politického systému, směrem k polopřímé demokracii, by se měli dát dohromady. K tomu jim může posloužit právě platforma za referendum, která má za cíl stát se zprostředkovatelem plánování společného postupu při vytváření tlaku občanů na politiky v otázce zavedení zákona o referendu. Pokud politici tlak nepocítí, nebude v jejich zájmu pro občany smysluplný zákon odhlasovat.
Občanům potom zůstane jen další čekání na něco, k čemu nikdy nedojde. Nepostižitelný politik nemá totiž důvod zavádět něco, co by vedlo k jeho postižitelnosti.
