To byla první věc, která mě včera napadla, když jsem v Čt po zpravodajství viděl nastoupené devítičlenné bratrstvo s Plukovníkem v čele, ačkoli nakonec to byla jen reklama na zvýšení počtu sledujících jeho twitterového účtu.
Žijeme v mediální turborealitě a proto se není čemu divit, když se děje, co se děje. Ono celé šílenství kolem epidemie čínské chřipky je toho důkazem. Naprosto se vytrácí racionalita, z čehokoli lze udělat obrovský problém a kohokoli (včetně sebe samého) je snadné vyděsit. Něco podobného by se před dvaceti pětadvaceti lety nemohlo stát. Čínská chřipka je reálná a kdo to popírá, mýlí se, nicméně reakce na ni ze strany výkonné moci, je neadekvátní a panická právě proto, že politické „elity“ už ani nežijí v realitě, ale spíše na síti ve svém paralelním světě, z nějž vším možným zásobují mediální prostor, ze kterého současně všechno možné čerpají. Jsou za tím pochopitelně i ekonomické zájmy a možná právě proto se nám on-line život vymstí. Včera bylo na ČT 24 krásně vidět, že cokoli lze snadno zveličit, případně urychleně mediálně prodat. Ještě než stačil ministr Plaga dokončit své zesměšnění a odkrýt svou nekompetenci pro řízení MŠMT, už běželo v liště dole na obrazovce žlutě zvýrazněné upozornění, co že to zase právě řekl odlišného, než bylo doposud tvrzeno, a už to začala přebírat další média.
Dříve bez tohoto mediálního zajetí by populací proletěla jen další chřipka s větším či menším množstvím obětí, ale rozhodně by se z ní nestalo politikum a pohřbení iluzí o ekonomickém, sociálním a demokratickém uspořádání společnosti, jejíž rozklad právě začal, a nebudeme-li tomu čelit, můžeme se s demokracií rozloučit. Nyní nebojujeme s čínskou chřipkou nebo proti ní, dnes bojujeme především za svobodu, protože pokud tu ztratíme, nebudeme nikdy zdraví. Proto je dobře, že prostor v nejrůznějších médiích dostávají i lidé, kteří mají na rozměr a řešení situace odlišný názor než stávající vládci. Daní za tuto možnost je - bohužel - i spousta bludů, které se šíří někdy snadněji, než ověřené zprávy.
Média (veřejnoprávní, soukromá, sociální apod.) mají obrovskou sílu, mohou zesměšnit, manipulovat nebo vyděsit a zastrašovat. Během dnešního dne se vyrojilo několik informací, že policisté už prostor pro pouhé domlouvání při porušování nařízení vyčerpali a budou udělovat pokuty. To je v pořádku, že policie dělá svou práci, důležité je, jestli je účelem takových sdělení, že nám chtějí pomáhat a chránit nás, nebo nás chtějí zastrašovat a vyhrožovat nám. Za nenošení roušek prý budou udělovat pokuty.
To sice mohou, ovšem pouze za podmínky, že s tím (v jejich očích přestupce) bude souhlasit. Zrovna na příkladu roušek je krásně vidět, jak je společnost vystrašená a jak se v lidech umějí probouzet ty temnější stránky. Zbožštění roušek je nebezpečné a je na něm vidět, jak tento nesmysl štěpí společnost. Je třeba jasně říci, že nenošení roušky automaticky neznamená něčí ohrožení. To je blud, který se v nás někteří snaží vyvolat, přitom ve skutečnosti jde jen o stigmatizaci a princip sebekontroly samou společností, tedy aby se lidé kontrolovali (a udávali) navzájem, bez ohledu na jakoukoli logiku. Je-li člověk nemocný, pak je ohleduplné roušku mít, ale dusit zdravého člověka je blbost.
Nenošením roušky nikoho neohrožujete, pokud jste zdráv, chováte se ohleduplně, dodržujete hygienická pravidla a patřičný odstup. A už vůbec jejím nenošením neporušujete zákon. Maximálně tak ono sporné opatření obecné povahy ministerstva zdravotnictví, o jehož zákonnosti je přesvědčen asi málokdo znalý práva. A jestli něco porušujete, nerozhoduje policista, státní ani městský, ten se může pouze domnívat, že jste něco porušili, a pokud mu jeho domněnku potvrdíte a souhlasíte s policistou navrhovaným řešením, pak se domněnka stává realitou a vy přestupcem (např. zaplatíte blokovou pokutu), ale o přestupku rozhoduje správní orgán (popř. správní soud) a ten pak nepřihlíží k domněnkám, ale zkoumá skutkovou stránku (naplnění skutkové podstaty přestupku) a samozřejmě také společenskou nebezpečnost.
Sám roušku do obchodu nenosím a přitom se chovám zodpovědně, chodím v době, kdy je tam méně lidí, držím si patřičný odstup, na nikoho nekašlu, nekýchám a nekřičím a odjakživa mám vypěstované hygienické návyky, což mi nemusí připomínat ani čínská chřipka, ani Šprýmula, ani Blaboliš, ani ministr záškoláctví, zkrátka dýchat je přirozené právo člověka garantované Ústavou ČR, tak se nebojte svobodně dýchat.
Sama krajská hygienická stanice (Středočeského kraje) uvádí na svých stránkách následující definici rizikového kontaktu:„Jako rizikový kontakt je označován takový kontakt s jinou osobou, kdy setrváte v blízké vzájemné vzdálenosti (do 2 m) po dobu minimálně 15 minut bez roušky.“
Pokud tedy projdete obchodem a nakoupíte si, tak asi sotva můžete být pro někoho rizikovým kontaktem.
Dokonce i vedoucí oddělení virologie ostravského Zdravotního ústavu MUDr. Hana Zelená, Ph.D. (tedy odbornice, jak jsou teď vzýváni hlavně odborníci) v rozhovoru na Seznam zprávách sděluje svůj postoj: „Nemůžeme přece být zarouškovaní navěky, potřebujeme spolu komunikovat, usmívat se na sebe, vzájemně se poznávat. A roušky? Mají svůj smysl především v místech s vysokou koncentrací nemocných lidí, ve zdravotnických zařízeních a podobně, ovšem měly by to být řádné profesionální roušky či respirátory s garantovanou ochranou používané správným způsobem jen po nezbytně nutnou dobu.“
Takže se na sebe usmívejme s rouškami nebo bez, kdo nemá roušku, není gauner, a kdo má roušku, není blbec, a nebuďme na sebe zlí, chovejme se ohleduplně, a kdo chce být členem Plukovníkovi sekty, ať je, a kdo nechce, ať není. Hlavně se mějme rádi.
