Nevím, zda je to arogancí ministra zdravotnictví nebo jen jeho nekompetentností, ale na rozsudek Městského soudu v Praze, který zrušil „rouškové opatření“ (výrok I.) ze dne 19. 10. 2020, zareagovalo ministerstvo velmi svérázně.
Ministerstvo zdravotnictví vydalo s účinností od soboty opatření nové a prakticky totožné s opatřením zrušeným, aniž by se jakkoli namáhalo napravit soudem vytýkané vady (především chybějící odůvodnění), které vedly ke zrušení právního aktu pro nepřezkoumatelnost.
V rozsáhlém a precizním odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2020 jsou popsány i opakující se výhrady soudu k nedostatkům několika předchozích opatření vydávaných v souvislosti s probíhající pandemií koronaviru, proto pro názornost uvádím některé části, z nichž je patrné, že nedostatky, pro které bylo poslední opatření zrušeno, ministerstvo dlouhodobě naprosto ignorovalo:
„…Soud dále zdůrazňuje, že nároky na preciznost odůvodnění mimořádného opatření se samozřejmě zvyšují též s postupujícím časem od vypuknutí epidemie a déle trvajícím omezením základních práv, neboť s postupem času již „lze předpokládat vyšší informovanost ministerstva o hrozících rizicích i o něco nižší potřebu rychlých reakcí…“ (opět již citovaný rozsudek zdejšího soudu čj. 10 A 35/2020 - 264). To ostatně zdejší soud konstatoval též v rozsudku čj. 18 A 22/2020 - 140, v němž se zabýval opatřením, které bylo vydáno s určitým zpožděním od vypuknutí epidemie až dne 12. 6. 2020. Soud je přitom toho názoru, že i při uvážení výjimečnosti epidemie koronaviru a s tím spojeného nedostatku vždy aktuálních a spolehlivých podkladů a informací (což však platí především pro počáteční týdny po vypuknutí epidemie), již s přibývajícím časem nelze nedostatky odůvodnění stále obhajovat náhlostí a mimořádností situace. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že zdejší soud byl ke kvalitě odůvodnění těchto mimořádných opatření kritický již ve vztahu k samotnému počátku epidemie. Desátý senát tak ve shora citovaném rozsudku poukázal na dílčí nedostatky odůvodnění mimořádných opatření odpůrce, týkajících se zákazu osobní přítomnosti žáků a studentů ve školách (jednalo se přitom o mimořádná opatření ze dne 10. 3. 2020 a 15. 4. 2020, tedy z období těsně po propuknutí epidemie koronaviru). Ještě kritičtější pak zdejší soud byl v rozsudku čj. 18 A 22/2020 - 140, v němž posuzoval mimořádné opatření ze dne 12. 6. 2020, byť předmětné mimořádné opatření z tohoto důvodu ještě nezrušil, neboť nedostatky odůvodnění v tehdy řešeném případě nebránily věcnému posouzení chybějících, popř. argumentačně sporých věcných námitek. V případě pozdějšího opatření obecné povahy přijatého v souvislosti s epidemií koronaviru v září 2020 (zde vydaného Hygienickou stanicí hlavního města Prahy) pak již zdejší soud postupoval přísněji a předmětné opatření pro nedostatky odůvodnění (jeho nepřezkoumatelnost) zrušil rozsudkem ze dne 20. 10. 2020, čj. 5 A 103/2020 - 50…
…Pokud jde o nyní přezkoumávané mimořádné opatření ze dne 19. 10. 2020, to řadu těchto soudem dříve vytknutých nedostatků vzdor poučení, jehož se odpůrci ve dříve vydaných rozhodnutích zdejšího soudu dostalo, znovu opakuje, resp. tyto nedostatky kumuluje a dále prohlubuje. Odpůrce se již relativně obsáhle vyjádřil k významu a účinnosti nošení roušek, byť ani zde nehodnotil možná rizika zejména dlouhodobého nošení pokrývky úst a nosu (již v rozsudku čj. 18 A 22/2020 - 140 přitom soud vyjádřil přesvědčení, že by zdravotní dopady roušek odpůrce alespoň stručně hodnotit měl) a např. také nevysvětlil, z čeho dovozuje jím prezentovaný závěr, že nošení roušek zdvojnásobuje účinky ostatních protiepidemiologických opatření. V odůvodnění však zcela schází samotné důvody, na základě kterých je přijetí předmětného opatření v daném okamžiku – navíc v takovém rozsahu – nezbytné; stejně tak chybí jakékoliv zdůvodnění přijatých výjimek…
…Takové zdůvodnění potom těžko může plnit legitimizační funkci směrem k veřejnosti. Předmětný postup také ve svém důsledku zpochybňuje tezi odpůrce o dynamickém vývoji epidemie koronaviru a dostupnosti poznatků o něm, neboť toto paušální odůvodnění se v podstatě po celé dva měsíce nijak nezměnilo; dokonce ani poté, co byl v mezidobí vládou vyhlášen nouzový stav…“
Co je ovšem smutnější, je skutečnost, že ministr zdravotnictví, se s výtkami vypořádal po svém a stejně jako jeho předchůdci několikrát předtím, způsobem Ctrl + C a Ctrl + V, čímž zdvihl prostředníček směrem k Městskému soudu v Praze a k občanům České republiky a současně tím deklaroval úroveň úcty k právnímu státu.
Z nehorázného a arogantního jednání ministra vyplývá alespoň jedna pozitivní věc – nemusíme povinně nosit roušky.
Pokud soud správnímu orgánu (v tomto případě ústřednímu správnímu úřadu) s popsanými výtkami zrušil nějaký právní akt a poskytl návod, jak má správní orgán postupovat, chce-li stejnou oblast novým právním aktem (tentokrát už bez vad) regulovat, k čemuž mu poskytl dostatečnou lhůtu, a správní orgán to ignoruje a vydá opatření prakticky totožné se zrušeným, aniž by se s výtkami jakkoli vypořádal, pak při udělení sankce z takového opatření v rámci správního řízení budou mít příslušné správní orgány velmi omezenou (prakticky nulovou) šanci uspět.
Než správní řízení o přestupku proběhne, bude pravděpodobně ze stejného výše popsaného důvodu toto opatření soudem pro nezákonnost zrušeno, a i kdyby dosud nebylo, má účastník řízení mnohem snazší postavení ve správním, případně navazujícím soudním řízení.
Důležité je nenechat se zastrašovat a v žádném případě nepřistoupit na vyřešení nenošení roušky příkazem na místě, čímž člověk přizná své provinění a vzdává se dalšího řízení a veškerých procesních práv.
Takže nenechme se buzerovat někým, kdo sám kálí na právní stát, a tudíž pozbývá legitimitu k vymáhání čehokoli. Hlavu vzhůru a roušku - všude, kde je zbytečná - dolů. A dýchejme svěže, ať se kyslík dostane k mozku...
