Pitomosti v podobě nošení náhubků na prázdné ulici jsme si užili už na jaře loňského roku, tehdy okořeněné pitomostí na druhou nošením náhubků i při sportu či v lese za městem.
Člověk by řekl, že s každým novým ministrem zdravotnictví přijde někdo schopnější a rozumnější, který jakékoli omezení (zejména základních práv a svobod) bude nejen umět používat ve vztahu k účelu, kterého má být dosaženo v ochraně veřejného zdraví, ale také je pak bude umět logicky obhájit.
Místo toho jsme svědky množících se bezprecedentních a bezohledných zásahů ze strany městských strážníků či policie vůči lidem, kteří jen konzumují Ústavou garantované právo svobodně dýchat, aniž by kohokoli ohrožovali, pročež jsou napadáni a předváděni. A figurka v čele ministerstva zdravotnictví pak vymáhání náhubků i na prázdné ulici obhajuje způsobem hodným hloupého dítěte.
Zkrátka neumí sdělit proč je něco nějak nastaveno, ale sdělí, že něco je nějak nastaveno, protože je to tak prostě nastaveno, a basta fidli.
V Poslanecké sněmovně onen argumentačně chabý jedinec sděloval v reakci na interpelaci následující: „Jakkoliv rozumím vaší logické argumentaci, tak s ohledem na kontrolu je to nastaveno takto. Diskuze byla vedena, souhlasím s tím, co říkáte, ale opakuji, že jakékoli výjimky v opatření by snižovaly jeho efektivitu.“
Současně přiznal, že je to plošně nastavené proto, aby se to lépe kontrolovalo. Nejde tedy o ochranu zdraví, pro které jsou práva osob omezena, ale o buzeraci a nijak neskrývané zneužívání státní moci. Ochraně veřejného zdraví to nepřispěje, ale je třeba náhubky nosit pořád, protože pak má městská i státní policie lepší přehled a není třeba zkoumat, zda je někdo způsobilý jiného ohrozit či nikoli, takže zdraví nikoho to nepřispěje, ale lépe se to kontroluje.
Je vtipné, že se to zoufalé stvoření dívá na věci jinak jako lékař a jinak jako ministr zdravotnictví, jakoby lékař měl jinou logiku uvažování a měl se chovat zodpovědně, zatímco ministr zdravotnictví se může chovat nezodpovědně jako blb, nebo možná obráceně, což nám dává určitý varovný obraz o Blatného myšlenkových pochodech.
Aby si snad ještě vypomohl, zaperlil ministr absurdním tvrzením.
„Je to pravidlo. Stejně jako si lidé zvykli, že když se napiju, nesednu si za volant, i když by se ve většině případů nemuselo nic stát.“
Takže si stačí jen zvyknout.
Zdá se vám, že podobně může argumentovat jen duchem chabý jedinec?
Já se obávám, že se mi to nezdá…
