Ministryně spravedlnosti se konečně rozhodla přiznat (jejími slovy vysvětlit), jak se mohlo stát, že jsou v jejích diplomových pracích celé pasáže jiných autorů bez patřičných citací.
To ti proradní vedoucí práce, kteří jí poskytli podklady a slepě přehlíželi její v dobré víře nedopatřením opsané části, které by se při střízlivém a zodpovědném přístupu uvedených osob (i oponentů) nikdy v její diplomové práci nebyly bývaly vyskytly. Je to zatracená potíž pro ambiciózního člověka s čistým svědomím, který si ze samého shonu při a po studiu už ani nevybaví, jak realizoval na plný úvazek koncipientskou praxi tři sta kilometrů od domova. Chudák ministryně spravedlnosti.
Člověk je srozuměn s tím, že politik musí být nadán určitými vlastnostmi a schopnostmi, aby v politickém boji argumentů i demagogií obstál. Z projevů „snad už dlouho ne“ ministryně spravedlnosti je patrné, že je vybavena mimořádnou dávkou sebeklamu, otrlosti, arogance a (jak bylo patrné z dnešní tiskové konference), bohužel, i hlouposti.
A především hloupost by měla ministryně spravedlnosti nejen v zájmu státu postrádat. Což asi není případ té současné. Jak jinak si lze vysvětlit argumentaci člověka v čele ministerstva spravedlnosti při odhalení jeho podvodného jednání při získávání vysokoškolského studia, že její diplomové práce nelze hodnotit dnešním pohledem a navíc obě obhájila na výbornou, což v jejím světě znamená, že si nezaslouží očerňování za všechnu tu dřinu. Co na tom, že bylo použito (a tudíž ukradeno) cizí autorské dílo.
Paní Malá má patrně za to, že když dříve vyzrála na zakrnělé systémy pro odhalování plagiátů a dokonce i na své vedoucí práce a oponenty (na Moravě máme krásný výraz – ty ošulila), tak je vše v pořádku. A na její dřívější veřejností věděno nečestné jednání a jí samotnou tvrzeno jednání v dobré víře nelze aplikovat dnešní moderní systémy pro odhalování plagiátů.
Ministryně Malá vyjevila nesmyslnost jejího obviňování na příkladu, jakoby kdysi před lety jela v noci v obci devadesátkou, protože se to smělo, a dnes, když se smí v obci jet jenom padesátkou, by jí to někdo vyčítal, že před třiceti lety jela devadesátkou. Kdyby se paní Malá při studiích potkala s logikou, pochopila by, že tento její příklad ve srovnání s realitou silně kulhá, vlastně ani nekulhá, stojí na místě. Podvádět se zkrátka nesmělo tehdy ani teď, pouze se to dřív hůře odhalovalo. A nehoráznost užití cizího díla bez uvedení autora nesníží ani argumentace, že člověk byl mladý a ani nevěděl, že podvádí, a k tomu má čisté svědomí. To jen zvyšuje trapnost celé situace a dokresluje otrlost plagiátora.
V duchu logiky paní Malé mám jiný příklad. Po letech se podaří nalézt pachatele a ztotožnit jej se stopami DNA na místě trestného činu z doby, kdy nebyla technika k určení DNA. A advokát pachatele přijde s argumentem, že má policie smůlu, protože v době, kdy se čin stal, nebyly technické možnosti k určení DNA, proto je dnes nelze použít, takže je jeho klient nevinný a má čisté svědomí. Absurdní? Pro někoho asi ne.
Proti setrvání paní Malé na ministerstvu spravedlnosti sepisují petici přední akademici, ale ani to s ní nehne a odstupovat nehodlá. Věřím však, že to rozpohybuje premiéra Babiše, protože akademická obec nejsou jenom vyučující ale mimo jiné i studenti a ti umějí vyjít na náměstí a studenty na náměstích nemá ani Andrej Babiš rád. Co na tom, že jsou zatím prázdniny.
Tisková konference ministryně Malé přinesla alespoň jedno poznání pro širokou veřejnost. Mistrem trapnomagie u nás není jen Richard Nedvěd.
