Při sledování výstupů české vlády může člověk snadno nabýt dojmu, že některým jejím členům nedal Bůh (nebo příroda) návod k používání obsahu dutiny lebeční.
Je smutné, že vláda má v období „čínské chřipky“ občany České republiky za nesvéprávné pitomce, kterým má potřebu neustále něco zakazovat a nařizovat, ačkoli je zřejmé, že lidé umějí být přirozeně obezřetní a ohleduplní k ostatním, aniž nad sebou potřebují drába s bičem.
Naopak, čím více zákazů, které navíc nemají logické opodstatnění, na neustále se prodlužující dobu, tím více se lidem tento tlak nekompetentních moderátorů jejich životů, bude znechucovat, a tím více budou ona opatření porušovat, což je o to horší, že pak se může snadno stát, že lidé poruší i ta opatření, která mají jistou logiku a legitimitu.
Svědčí to ze strany vlády jen o zjevném pomýlení rolí, kdo má komu sloužit.
Možná měl vládě někdo říct, jaké se píše století a že nevolnictví u nás bylo zrušeno už v tom osmnáctém (římským císařem a českým králem Josefem II. - patentem o zrušení nevolnictví z 1. listopadu 1781). Někdy mám pocit, že to naší vrchnosti vůbec nedochází.
Současná opatření, kterými vláda (popř. ministerstvo zdravotnictví) zasáhla do práv a svobod občanů dosud nevídaným způsobem, tedy nejrůznější příkazy a zákazy, postrádají racionální základ a je jen otázkou času, kdy a zda se prokáže i jejich ústavnost. Je veřejně známou skutečností, že Ústavnímu soudu již byla zaslána podání v této věci, proto jsem zvědav, kdy a jak se k nim ÚS vyjádří. Sám mám o zákonnosti, natož ústavnosti, těchto opatření pochyby.
Asi nejzásadnějším omezením je zákaz opuštění území České republiky, který ovšem ne příliš mnoho lidí osobně nějak pocítí i vzhledem k tomu, že potřeba cestovat za hranice je (z důvodu obezřetnosti každého myslícího jedince) v tuto chvíli minimální, nehledě na skutečnost, že některé jiné státy na své území cizince stejně nevpustí. Tento zákaz postrádá jakýkoli racionální základ a je těžké domýšlet, jakou logikou se vláda při konstrukci tohoto zákazu řídila, když slovo logika nemají její členové ve slovníku, o čemž nás každodenně přesvědčují.
Všechna omezení, která mají fatální dopad zejména do soukromoprávních vztahů subjektů a která jsou za hranicí legitimity a zákonnosti, nemá smysl rozebírat, na to bude ještě času dost a jejich důsledky budou ještě dlouho zahlcovat náš soudní systém.
Ovšem jedním z omezení, které pro někoho možná není tak zásadním zásahem do základních práv a svobod, které ovšem pociťujeme všichni, je plošné nošení roušek. Také zde hledat nějaký racionální základ pro plošné zavedení, je zbytečným úsilím. Žádný jiný stát v Evropě (kromě Slovenska) si nedovolil nařídit plošné nošení roušek, a není podstatné, zda díky úctě k základním právům a svobodám nebo proto, že by takovou politickou reprezentaci občané příště prostě nezvolili. Co nyní víme, je skutečnost, že zavedení tohoto plošného nošení roušek je založeno nikoli na racionálním vědeckém poznání, ale na jakýchsi fantasmagoriích profesora Prymuly a jemu podobných „odborníků“.
Při prostém logickém uvažování by totiž každý celkem snadno dospěl k závěru, že, aby mohl někdo někoho nakazit, musel by být nejprve on sám nakažen, a současně by musel při delším kontaktu s jedincem dosud nenakaženým vytvářet dostatečně „nabitý“ aerosol, aby byla určitá míra pravděpodobnosti, že se dosud nenakažený nakazí, musel by tedy kašlat, kýchat nebo prskat.
Proto je ospravedlnitelný a přijatelný zásah do základních práv a svobod v podobě nošení roušek pouze v uzavřených místnostech s vyšším počtem lidí, jako je tomu v některých ostatních zemích, tedy jen v určitých místech a na dobu nezbytnou.
Zatímco plošný zásah do osobní integrity a v tomto případě i svobody projevu jako máme u nás je neobhajitelný právě proto, že přesahuje míru nezbytnou, a to jak v délce nařízeného opatření (kdykoli jsem mimo bydliště, jsem povinen omezení strpět), tak ve vymezení prostoru (kdekoli mimo bydliště jsem povinen omezení strpět), kde je tento zásah do základních práv a svobod veden.
Abych byl konkrétní, uvedu následující čísla ze včerejšího dne (14. 4. 2020). Na území správního obvodu (obce s rozšířenou působností) Nového Jičína, který zahrnuje celkem 16 obcí s necelými 49 000 obyvateli na téměř 28 000 ha, je 7 případů pozitivně testovaných osob na COVID-19 (z původně 8 se jeden člověk zotavil). Jaká je asi pravděpodobnost, že se někdo s některým z pozitivně testovaným potká nebo projde stejným místem, kde onen testovaný prošel nebo kam sáhl?
Správně, zanedbatelná, téměř nulová. To už je větší pravděpodobnost, že na vás spadne letadlo s funkčními testy z Číny, že vyhrajete některou z prvních tří cen ve Sportce nebo že Hamáček vystuduje vysokou školu.
Ale 49 000 lidí na Novojičínsku musí nosit náhubek, protože lb × 14 = ?…
