Se smutkem občas sleduji, jaká individua se v tomto prezidentském funkčním období vyskytují na Pražském hradě, ale beru tuto divnou epizodu naší politické reality jen jako dočasný exces, který český národ umí přežít.
A který nás nakonec vždy posílí, protože ať se v politice vyskytne jakýkoli exot, má občan jistotu, že to bude vždy jen na čas.
V mediálním prostoru můžeme nyní sledovat pojetí právního státu v podání hradního kancléře Mynáře. Podá-li prezident ústavní žalobu, dle kancléře oprávněnou - sluší se dodat, pak je dle audiovizuální prezentace pana kancléře legitimní, aby prezidentovy myšlenky probral se všemi, kteří mají s touto věcí co do činění, a aby jim tlumočil prezidentova stanoviska, postoje a postupy.
Chudák popleta Mynář. Je zarážející, že tento bezpečnostní prověrky prostý jedinec, který může mnohým svými kroky připomínat víc hochštaplera než seriózního státního úředníka, vůbec nechápe, že by něco bylo špatně, že svá stanoviska má přednést podatel právě v onom podání Ústavnímu soudu a v řízení před Ústavním soudem, nikoli na schůzkách se soudci.
V jeho vidění světa, je patrně běžné, že se účastníci soudního řízení setkávají v restauracích a tam soudcům sdělují svá stanoviska. Samozřejmě v žádném případě soudce neovlivňují, pouze oznamují, jaké by se jim líbilo rozhodnutí ve věci. Poté by v soudní síni alespoň nikdo nezdržoval nějakým dokazováním, soudní řízení by se tudíž netáhla proklatě dlouho, pouze by jejich účastníci vyslechli vyhlášení rozhodnutí, rozumně předjednaného, a všichni by se rozešli zpět do oblíbených restaurací nebo k domovům, jak je komu libo.
Běda novináři, který se opováží Mynářovo pojetí světa zpochybňovat, protože kancléř tuto činnost dělal, dělá a bude dělat, ať se to pisálkovi líbí, či nikoliv.
Když pozoruji svérázný výklad morálky nebo zákona nějaké z veřejných peněz financované osoby, vzpomenu si s vědomím, že je ve funkci jen dočasně, na Vaškovu nesouvisející úsměvnou hlášku z filmu Pod Jezevčí skálou a hned je mi líp - „Ty můj pitomečku, pitomej, malej“.
