Je to už několik měsíců, co zčásti pobaveně a zčásti útrpně sleduji vývoj tendrů několika krajů na provoz vlakové dopravy.
Pobaveně ve chvílích, kdy právní neználkové jako pan hejtman a komunistický exkádr Martínek školí úspěšného podnikatele Jančuru kterak úspěšně podnikat (ač Martínek je sám kován snad jen v předlistopadovém dějepisu a občanské nauce) a útrpně ve chvílích, kdy tito lidé svým vystupováním a argumenty potvrzují smutné pravidlo, že česká politika je špinavá a zkorumpovaná a čeští politici (v celé škále ideologií) jsou nekompetentní a lobbistům naklonění.
Myslím, že hejtmani, kteří odmítli připustit konkurenční boj na české koleje dělají velikánskou chybu, kterou neospravedlní ani pozdějším uvolněním, ani zčásti zamlženou obavou o pracovní místa zaměstnanců ztrátových Českých drah, ani debilními argumenty o Jančurově neschopnosti a podnikatelské nezkušenosti, když každý, kdo má oči otevřené, musí uznat opak, bez ohledu na to, zda ve žlutém autobusu jel či nikoli.
Je smutnou pravdou, že ČD si navykly letitým rozmazlováním na stále rostoucí dotace prosty snahy viditelného zvyšování komfortu pro zákazníky, a bez plnohodnotné konkurence se to ani nikdy nezmění, což ví každý do ekonomiky alespoň částečně zasvěcený člověk (snad ani nemusím dodávat, že v důsledku toho jsou pak pro drážní manažery pojmy jako rentabilita, efektivnost, produktivita atd. jen encyklopedickými hesly).
Sám jsem zvědav, jak bude politickou ekonomiku v Česku (a nejen zde) s oblibou aplikovanou posuzovat Evropská komise při svém šetření.
Jak tohle dopadne nikdo nevíme, co ale víme jistě je, že následujících deset let se asi ve žlutém vlaku nesvezeme (a slovo žlutém jsem použil ve smyslu know-how, ne jako pouhou barvu).
