Líný háček hledá pilného zadáka. Zn.: Nekecej a pádluj!

„Prostě do toho před šlajsnou víc píchneš, aby tě dole nechytl vracák a my se neudělali, jasný?“ Tehdy jsem jen vytřeštila oči, div mi nevypadly do vltavských peřejek a naposledy se pomodlila ke všem svatým.

„Šlajsna. Jasně, to asi bude to hučící před námi. Píchnout? Teď možná tak sebe samu do očí, abych na tu hrůzu nemusela koukat.“ Víc jsem nestihla. To hučící před námi byla opravdu šlajsna a já měla hned pod prvním jezem tu čest ochutnat jak moc studená je vltavská voda.

Řeknu vám, že docela dost. Navíc jsem tehdy přišla nejen o suchý vlasy, ale i o levou pantofli, kterou jsem neprozřetelně nechala ležet NEPŘIVÁZANOU na dně lodi. Můj zadák (resp. zadačka) navíc přišla o iluze, že by to dřevo vpředu (rozuměj já), mohlo ve válci pořádně zabrat.

V tu chvíli mi došlo, že jestli chci zdolat zbylé jezy suchou nohou, budu se muset poohlédnout po zadákovi, který vládne opravdovou silou, a tudíž to pod jezem urve i za mě, křehkou a nemotornou dívku. Bohužel žádná posádka neprojevila zájem o mou maličkost, a tak jsme si s kamarádkou ještě několikrát prohlédly kamenité vltavské dno pěkně zblízka.

O rok později jsem nic nenechala náhodě a svého zadáka si vybrala opravdu důkladně. Spolužák Lukáš měl nejen sílu v rukou, ale i pochopení pro mojí zálibu v opalování. Pádlo jsem sice ve vodě mockrát nesmočila, zato jsem svojí barvou mohla konkurovat kdejakému afroameričanovi.

Zásadně jsme se ale rozcházeli v hudebním vkusu. Moje snahy o interpretace písní známých českých kapel byly už v zárodku ubity (a to doslova) ohromnou nacucanou houbou. A řeknu vám, že po sedmé ráně tímhle předmětem do hlavy a několika šťouchancích pádlem pod žebra, by přešla touha zpívat i božského Káju.

Takže jsem pro letošní rok vyhlásila další výběrové řízení. Nabízím málo, požadavky mám vysoké.

1. Odmítám smočit pádlo častěji než třikrát denně. O hlášení možných „překážek na trati“ (kameny, větve, mělčiny) se zajímám jen v okamžiku, kdy se neopaluji, nelovím nic v bandě, nejím, nepiju, nepovídám si s ostatními. I přesto ale odmítám veškerou zodpovědnost za škody způsobené v plášti lodi, popřípadě na těle nebo duši zadáka.

2. Od svého zadáka vyžaduji během dne kulturní vyžití. Nemusí v loďce zrovna stepovat (a už vůbec ne těsně nad jezem), ale pokud za celý den nevyloudí ani hlásku, tak by měl počítat s tím, že jí z něj dostanu… a to třeba i několika údery pádlem do hlavy.

3. Očekává-li můj zadák, že mu budu snaživě připravovat snídani, oběd, i večeři, starat se o stavbu stanu a v noci odhánět ešusem mouchy, které by ho mohly probudit ze spaní, pak je na omylu. K ničemu podobnému se nechystám. Naopak ale velmi ocením tyto snahy produkované jeho osobou.

4. Plusové body získají zájemci, kteří se budou nápadně podobat Bradu Pittovi, nebo ti kdož prokážou blízkou příbuznost s ním. Jen přítomnost Angeliny Jolie v přední části loďky budou muset oželet a spokojit se s mojí maličkostí :)  

Autor: Lucie Štěrbová | středa 10.6.2009 0:37 | karma článku: 17,82 | přečteno: 1784x
  • Další články autora

Lucie Štěrbová

Tak mě mami okradli!

28.9.2010 v 0:29 | Karma: 48,28

Lucie Štěrbová

Na nízký tlak jedině Tachecí

28.1.2010 v 23:38 | Karma: 16,26

Lucie Štěrbová

„A kdo zachrání velryby?!“

29.10.2009 v 23:47 | Karma: 21,55

Lucie Štěrbová

Chcete (něco) provést?

24.10.2009 v 16:00 | Karma: 13,83