Tři roky jsem jezdila autobusem s neplatným žákovským průkazem. Nikdo si ničeho nevšiml, nikdo mě nekontroloval, ale jednoho dne mě dopadli. A já zaplatila pořádnou sumu peněz.
Já: (nastupuji do busu a bojuji se schody, kde se vždycky předvedu jako neškolená antimodelka) Dobrý den, studentská do XX na kartu.
Řidič: (unaveně) Karty nebereme.
Já: (energicky) Aha. Tak zaplatím hotově.
Řidič: (podezíravě si mě prohlíží a připomíná zmrzačeného Mandaloriana) Máte průkazku?
Já: (ukazuji mu svůj pomačkaný průkaz z dob brontosaurů) Ano, tady.
Řidič: (vezme si do ruky mou špinavou, několikrát ohnutou průkazku a zaujatě si ji prohlíží. Hlavně fotka, kde mi je 10 let, ho zajímá. A teď nechci říct, že by byl řidič pedofil :D) Co to má být?
Já: (jsem lehce zaskočená) No já...
Řidič: Patnáct už bylo?
Já: (zkouším ještě situaci zachránit) Ne.
Řidič: (*Am I a joke to you?*)
Já: *Vždyť jsem si na té fotce skoro podobná, jen už nenosím ofinu a mám kulatější obličej a lepší poker face!* Teda jo, jo.
Řidič: Takže chcete studentskou do 18?
Já: Jo.
Řidič: Poprosil bych občanku.
Já: Já... Já ji mám v tašce.
Řidič: (*So what?*)
Já: (nechci zdržovat lidi za mnou. Ne, dobře, přiznávám, jsem spíš líná :D) Tak zaplatím asi jako dospělák...
Řidič: (pobaveně) Takže obyčejnou?
Já: *NE, ŽÁKOVSKOU ASI!* Jo, obyčejnou.
Řidič: Dobře.
*O několik dní později*
Já: (nastupuji do busu a tentokrát jdu jako neobratný zubr) Dobrý den, studentská do XX na kartu.
Stejný řidič: (unaveně) Karty nebereme.
Já: *Moment. Toho chlápka odněkud znám.* Tak zaplatím hotově.
Stejný řidič: (s jiskřičkami v očích) A máte průkazku?
Já: (*Here we go again*)
Dvakrát jsem musela platit o 11 korun více! Dvakrát mě obrali o moje poctivě vydělané peníze, o moje kapesné (boj s nezkrotným vysavačem dá zabrat). Proto vyhlašuji panu řidiči občankovou válku. Howgh.
