Viděl jsem před 3 roky v jednom krajském městě skupinku - Číňanů, či Korejců - nerozeznám je od sebe, jak si užívali jízdu tramvají, na všechny se smáli, nadšeně ukazovali na stavby kolem sebe .......

Když přišel revizor - všichni s úsměvem a poklonou poslušně ukázali jízdenku - mávali s ní revizorovi před obličejem - ten se na ni podíval a stroze řekl česky - neoznačená - a dožadoval se úhrady pokuty. Snažil jsem se jich zastat, že oni nevěděli o nutnosti označení a že by stačilo jim to ukázat - marně.

tvoje(promiň že ti tykám, ale vzhledem k věku snad můžu) se čtou jedna báseň

Děkuji moc A neomlouvejte se, mám radši tykání než vykání

Jeden z mých prvních zážitků po první návštěvě staré vlasti byl případ jedné mladé profesionální dámy, oblečené do kvalitního obleku. Nastoupila do městského autobusu. Přišel revizor. Jízdenku prosím, zapěl na dámu, Nemám, odpověděla dáma. Tak víte co, já vám ji prodám asi jste zapoměla, že? a bude pokoj. Neprodávejte, já jízdenky nekupuju. Tak to bude dámo stovka pokuty. (V roce 90 to byl slušný peníz) Dáma vysolila stovku. Revizor pokračoval ve své práci. Dáma se rozhlédla a pravila. No vidíte, nikdy jsem si jízdenku nekoupila a chytnou mně tak maximálně dvakrát do roka. To se vyplatí že jo? Jeden stařík si před ní odplivl, ostatní by dámu nejraději zazdili.

V Mjuniku jsem mel taky takoveho souseda. tvrdil ze se mu to vyplati. Jinak byl ale fajn a kouril fajfku. U baraku nastopil do aotobusu a schoval ji do kapsy. V Allach kdyz prestupoval z ni zadymal a v S-Bahn opet zmizela v kapse.

Skoda, ze uz se na nas muze divat jen z toho sedmeho oblacku.

Super!

Děkuji!:)