Jak jsem poprvé mluvila rusky

Stojím před školou a čekám na svého šachového trenéra. Koukám do mobilu a nevnímám špatně naladěného školníka, který si vylévá srdíčko jedné učitelce. Utápím se ve vlastních myšlenkách, když vtom...

Jakási paní: *mluví na mě rusky* (zní mi to však jako nedokonalá čínština)

Já: Ehm...

Paní: (ukazuje na poštovní schránku, která se nachází těsně za mými zády)

Já: Ja... Da... Póšta! (jsem žena, tudíž umím dělat více věcí najednou)

Paní: (kouká vyjeveně, ale přikyvuje)

Já: Jo... Okey... Takže... Róvne... (pomáhám si různými gesty a vypadám jako pravěký neohrabanec z doby kamenné)

Paní: Da, pryamoy.

Já: Da, pryamoy... Potom léva... (po pravěkém neohrabanci přebírá štafetu zbloudilý instruktor IDOSU)

Paní: Da, levyy...    

Já: Now tróchu práva a rovne.

Paní: Spasibo.

Já: Jo... Da... Gracias (o pár vteřin později mi dochází, že "gracias" znamená "děkuji", a ne "není zač". Ještě ke všemu se jedná o španělské slovo.)

Takže si to shrneme. Kolik jazyků jsem dohromady využila?

• češtinu
• ruštinu
• španělštinu
• němčinu
• angličtinu
• chrchlaštinu
• zádrhelštinu
• jazykymáloumíštinu

Very gut ártykl tudej, nicht wahr? :D