Jak jsem poprvé malovala o chemii

Na základce jsem v dobách distanční výuky plnila úkoly nejrůznějšího kalibru. Chemikářka však nastavila laťku tak vysoko, že předčila i němčinářku, která po naší třídě chtěla, abychom si v pracácích zahráli na meteorology.

Ve druhém pololetí dochází každému učiteli nápady na úkoly. Učitelka na chemii musela být už šíleně zoufalá, nebo se totálně zlila, nebo ji náhle přepadla krize středního věku a potřebovala si zavzpomínat na svá dětská léta, protože nám zadala opravdu prazvláštní úkol.

Zadání úkolu znělo takto: Nakreslete princeznu před vypitím elixíru krásy a po vypití elixíru krásy.

V ten den jsem dostatečně pochopila, proč jsme v hodinách chemie nedělali běžné pokusy. 

Já: Dobrý den, zasílám obrázek princezny před a po vypití elixíru krásy.

Chemikářka: Dobrý den, děkuji za zaslání princezny, vsadila jsi, pokud se nepletu, na náladu princezny.

.

Pletete se, paní učitelko. Nevsázela jsem na nic, prostě jsem kreslila a kreslila, až jsem se prokreslila k napuchlé Máničce, která svým vzhledem připomíná spíš manželku bohatého žabáka či služku, jež si zanedlouho vezme slepého vodníka.

Jak jste si mohli všimnout, princezně se po vypití elixíru krásy přeměnily ruce na rybí prsty. Nohy mají zřejmě představovat zárodek bramborové kaše.

Jinak se docela bojím zelených střevíčků, které má princeznička na sobě. Aby tak z nich nezačala střílet.   

Před vypitím elixíru krásy vypadala princezna jako anorektička s vystouplou oční bulvou, ovšem po vypití se z ní stal volejbalový míč s doplňky. Nakynula nám, holčička, nakynula. Bojím se, že jsem jí místo elixíru dala sedativa.