Státní dluh, o jehož úspěšný start se nám, s chutí sobě vlastní, postarala sociální demokracie, i když to myslela upřímně, a který se, díky obrovské akceleraci, působcí dojmem zaseknutého plynu, dá jen velmi těžko brzdit, a když, tak pouze za cenu spálených, možná až hořících brzd, roste do katastrofální výše.
a takhle už to máme rozjetý, ubrzdíme to?
A zde se nabízí otázka. Budeme vůbec schopni tento dluh někdy splatit?
Dle přístupu některých koaličních ministrů, hlavně těch dle STEMu nejoblíbenějších, to vypadá spíš tak, jako když se snaží rozjeté auto zabrzdit patou nohy, vystrčené ze dveří. Takže místo spáleného obložení, je cítit pouze spálená guma z podrážek. A to je málo, to je silně nedostačující. Jediná možnost, je tou botou šlápnout plnou silou na brzdový pedál, a to i za cenu spáleného brzdového obložení. Jinak hrozí opravdu to, že už to neubrzdíme a tu zatáčku dole již nevybereme.
A to ani za pomoci zvýšených daní, či jakýchkoliv jiných odvodů do státní kasy. Všechno jsou to totiž zbraně dvousečné. Když firma bude muset odevzdat víc, musí se toto zákonitě dotknout platů zaměstnanců a tím snížení kupní síly, neboli, zaměstnanec si nebude moci koupit to co vyrobí. Vyrábět se toho bude muset méně a tím pádem je zde další snížení platů, ze kterých bude odvedeno ještě méně daní, ať přímých či nepřímých. A tak můžeme pokračovat dál a dál... A kam dospějeme? Až k nevyhnutelnému státnímu bankrotu.
Takže co zbývá? Jediná možnost, opravdu zatnout zuby, oprášit heslo o přitahování opasků a šetřit a šetřit. A to od shora, až úplně dolů. A troufnu si předpovídat, že už moc času nemáme. Takže vzhůru do toho páni ministři z VV.
Dobrý nápad je zde:
Chceme šetřit? Rozpusťme armádu
