Žalozpěvy černých pasažérů aneb v MHD je stále živo

Jeli jste někdy načerno? Já párkrát ano. Prostě jsem neměl lístek nebo obnovenou lítačku. Ušetřil jsem pár kaček, ale žaludek mi docela vybroval a byl jsem trošku vyplašenej jako srnec. Zkrátka asi to bylo poznat. Jednou mě revizor chytl a bylo to za pět set. Moje týdny vymýšlená a zdokonalovaná story byla zákeřně rozpletena už po pěti dotazech. V posledních třech letech už jim nedám šanci a jako spořádaný občan si jízdenky kupuji. O to víc se bavím, když sleduji žně revizorů v MHD. Některé hlášky lidí by se hodily do filmových scénářů.

"Kriste pane, já jsem platila za zeleninu nějakými drobnými a on mi ten lístek asi uletěl z peněženky," říká cca taková padesátnice poté co pánové s plackou začnou od Červeného vrchu česat dvacítku, která míří na Smíchov.

"No a to jste si všimla až teď, vždyť byste si měla lístek hned označit."

"Já nemohla najít označovač."

"Stojíte u něj."

"Aha, tak tohle je ten označovač."

"Tak Váš občanský průkaz."

"Ten mám asi doma. Já vyrazila jentak nalehko pro rajčátka a papriky, abych udělala staroušovi doma lečo. Taky určitě máte rád lečo. Že jo? Já to na vás úplně vidím!"

"Nezkoumejte, zda mám rád lečo nabo buřty. Váš občanský průkaz."

"Nemám ho u sebe. Tak Vám aspoň dám jedno rajčátko, abyste mohl něco zakousnout. Určitě je vám ve službě vedro."

"Podivejte se paní, já nechci rajčata ani lečo, já chci Váš lístek nebo doklady. Hele, Fando pojď prosimtě sem."

Tramvaj zastavila na další zastávce. "Jé, já úplně zapoměla koupit ještě okurku a třešně. Já musím vystoupit a jít zpátky. Přeji vám hezký den, pan revizní, nashledanou." Za osm minut zřejmě mohla pokračovat dál.

Jiný den a jiný prostředek MHD: Všemi třemi dveřmi vstoupili tři muži. Téměř synchronizovaně si sedli na sedačky hned naproti třem dveřím. Uvidělo to pár cestujících a hned asi tři z nich rychle vstali a vyběhli ven. Tramvaj se rozjíždí, pánové najednou jako napovel vstávají a jdou na "dočesnou". Některé postavičky se začnou nervózně ošívat. Pár sedaček revizoři jakoby přehlídnou a z jedné z nich najednou vstane mladík a míří do míst, která už revizoři zkontrolovali.

"Půjčte mi lístek," říká šeptavě a téměř neotvírá pusu. "Jinak mě skřípnou."

Uspěl. Jeden ze zhruba stejně starých kolegů mu svůj lístek nenápadně podal.

"Díky kámo, kouříš? Máš u mě tři retka. Já tady jako s tebou musím jako trochu kecat, abych je trochu ochal, chápeš, jo?"

"To jsou tak blbí, že to neviděj?" špitají si o revizorech další cestující. Když najednou...

"Váš lístek, pane?"

"Jo moment, hned to bude," předstírá a začne horečně hledat ve všech kapsách. Po minutě ho vítězoslavně vyndává.

"No a teď ještě Váš?" pokračující revizoři na osobu, která lístek půjčila.

"Ale já Vám ho již přece ukazoval."

"No ale vždyť nám ho můžete ukázat ještě jednou."

"Ale já už ho někam zahrabal."

"To jste dobrej, za tři minutky to asi tak hluboko nebude..."

Vzduch houste, až se vloží do toho černý pasažér. "Hele kámo, čibuk nebude, tady máš lupen zpátky. Já jsem celej tejden bez obýdků..."

A tak podobně by se mohlo pokračovat. Jsem zvědav, kolik letos modří chlapci pochytají lidí. Třeba mezi nimi bude i můj bývalý šéf, který když viděl v metru stát revizory, tak se vždy obrátil na patě a byl schopen vyběhnout jezdícími schody i v protisměru. Pak nám psal SMS: "přijdu na poradu později, štípáci útočí". Třeba už je taky zařazen v pamětní knize revizorů. Zatím mi to není známo, a co jim případně řikal, tak to taky ne. A co jste říkali revizorům vy?