Když jsme se v neděli večer vraceli z lyží z Alp, na hraničním přechodu v Rozvadově už jsme skoro rušili zdejší idylku. Přibrzdili jsme u okýnka, za nímž seděli dva vysmátí celníci - asi si na počítači prohlíželi nějaké vtipy (?) - a když jsem jim podával naše pasy, jen mírně zakývali veselými tvářemi a mávli rukou. Tak vypadalo moje asi skutečně poslední setkání s ochránci českých hranic na vjezdu do české kotliny. Za čtyři dny se už na hranicích zastavovat nebude a fronty na přechodech jednou provždy odejdou do učebnic dějepisu.
Vstup České republiky do Schengenského prostoru je dalším odstraněním jedné s poslední bariéry mezi námi a zbytkem západní Evropy. Ta poslední padne, až zbylé západoevropské země definitivně otevřou svůj pracovní trh pro zaměstnance z nových členských zemí.
Češi si už zvykli, že jim na hranicích nekoukají zvědaví celníci do kufrů, teď už jen poznají, že jsou v Rakousku nebo v Bavorsku jen podle toho, že kolem silnic bude najednou pečlivě vysekaná tráva až k lesům na kopcích a v malých obcích nebudou u cest strašit některé oprýskané baráky. A snad možná ještě podle stavu vozovek...
Samo odstranění posledních kontrol na hranicích je věcí symbolickou. Česká republika a celá střední Evropa se tak defacto vrátí skoro o století zpět, do doby ještě než volný přeliv lidí a názorů zadupaly nacionalistické režimy a zrůdné totalitní ideologie všeho druhu.
Minulostí už budou zacpané hranice na jižní Moravě, když v letních měsících každý pátek v noci míří statisíce Čechů na jih k Jadranu, do pasů už přestanou přibývat razítka, jejichž počet tam nabýval tak hojně, jak Češi jezdili do Polska pro levné kazety, cigarety, džíny, boty, potraviny a před desti lety ještě o pětikorunu za litr levnější benzin.
Bude to vlastně taková nostalgie. Jednou budeme říkat našim dětem a vnukům, to bývávalo tehdy, když se na hranicích fronty stály... A kdo se chce ještě pokochat tím posledním dojem, mám ještě několik desítek hodin čas. Ale obávám se, že už mu ochránci hranic tolik pozornosti věnovat nebudou, stejně jako nám onoho šestnáctého prosincového večera.
