Příliš razantní obrat o 180 stupňů může krajům uškodit

Tak krutý výprask ODS v krajských volbách čekal snad jen málokdo. I v tradičních baštách ODS na severu a na východě Čech sociální demokraté porazili ODS o mnoho procentních bodů. Výsledek je jasný a jeho dopady do reálu také, 12 hejtmanů z ODS začne vyklízet své kanceláře a nastoupí do nich nejspíš 12 sociálních demokratů, tedy pokud se nedohodnou v rámci koalic jinak. O tom, že to nebude zas až tak jednoduché, svědčí jak se ústecká ČSSD vypořádala se svým lídrem Jaroslavem Foldynou. Za úvahu by i stálo, proč nyní ČSSD odmítá koaliční kamarádství s komunisty, na které se tolik jejich partajních náčelníků (čest několika výjimkám) těšilo. Že by to byl taktický manévrh před druhým kolem do Senátu, aby se nevyplašili voliči...? Na uzavření koalic je času dost, třeba po sobotní 14. hodině.

Ale zpět ke krajským volebám. ČSSD zvítězila tak, že si může diktovat podmínky a její triumf nelze slovy nijak snížit. Lidé jsou zjevně nespokojení, ekonomická krize na obzoru a tady někdo nabízel klacek na toho, kdo je považován za strůjce všeho zla. Tedy v řeči ČSSD. Přitom situace krajů až tak špatná nebyla, v podstatě kraje fungovaly a vydobyly si respekt a vliv, a to především díky ODS.

Bude podobná emancipace krajů pokračovat i za vlády hejtmanů z ČSSD? Obávám se, že ačkoliv vítězství ČSSD je drtivé a nezpochybnitelné, zadělalo paradoxně na velké problémy. Hrozí tu mocenská přetahovaná, v níž kraje se budou snažit podrývat a torpédovat činnost vlády zezdola. Pro úplnost je třeba dodat, že v tomhle souboji však nikdy nemohou kraje vyhrát.

Za druhé je možné při tomto střetu očekávat i jakési opakování situace z roku 2000, kdy v krajích vyhrála opozice (tehdy ODS a Čtyřkoalice) avšak centrální vláda ČSSD odstřihávala regiony od peněz i výkonu moci. Vlastně z jakéhosi trucu. Je třeba dost dobře možné, že se podobný scénář může opakovat, protože do hejtmanských postů míří ne pracovití a tiší lidé z regionů, ale hlasití kritici a topolánkobijci ze sněmovny typu Michala Haška či Davida Ratha. A hlavně a především, budou to lidé z tábora opozice.

Nový výsledek a uspořádání krajů vůči centrální moci lze vlastně nazvat malou „kohabitací". Dosud se tento termín používal jen při soužití vlády a prezidenta z opačných politických proudů a toto soužití nebylo vždy idylické. Vzpomeňme například vládu Jiří Paroubka v soužití s prezidentem Klausem.

Pro optimálnější fungování země měla být stranická příslušnost hejtmanů rozmanitá, ale voliči si přáli změnu a dostali ji. Otázkou však zůstává, zda ČSSD splní vše co slíbila. Něco ano, ale situace se jinak výrazněji nezmění, každý zůstane strůjcem svého štěstí i bohatství. A ani slibované a uskutečnitelné změny nepřijdou hned. Nová krajská reprezentace se musí nejdříve naučit s novou mocí zacházet. Teprve pak lidé skutečně poznají, jestli zvolili dobře nebo špatně. Na případné zpytování svědomí budou mít však dlouhé čtyři roky.