Plavčík v Americe, to není jen poflakování u bazénu

V Americe jsme přesně týden, a tak se můžeme ohlédnout za prvními zážitky. Máme kde bydlet, od druhého dne v Middletownu pracujeme, takže vlastně vše běží tak, jak má.

V uniformě Hudson Pool Management

Jediné, co nám tu chybí, jsou mladí lidé. V rezidenčním areálu Sutton Hill, který se skládá z dvaadvaceti apartmánových domů (ty se pronajímají jak dlouhodobě, tak třeba jen na léto), bydlí převážně mladé rodinky s dětmi, lidé pracující v hodinu vzdáleném New York City a prchající do klidného rezortu za odpočinkem, nebo lidé v penzi. V Middletownu je sice univerzita, ale studenti jsou rozjetí na prázdninách, takže pětadvacetitisícové městečko spí letní nudou.

Musím ale uznat, že v našem rezortu jsou na nás všichni neobyčejně hodní, vždy s námi prohodí pár vět nebo se pustí do delší konverzace, poradí, kde co koupit nebo zařídit. Asi čtyřicetiletá Jannette nám dokonce půjčila televizi a pár filmů a v sobotu nás odvezla do blízké banky, abychom si mohli zařídit americký účet.

Úřady nás ale ještě čekají. Vedle zřízení účtu si musíme zažádat o pracovní číslo (Social Security Number), bez kterého nemůžeme na území Spojených států pracovat. Krátce po příjezdu jsme se také museli přes internet přihlásit do systému Sevis, který mapuje pohyb cizinců po Americe.

Dny v Middletownu jsou v podstatě pořád stejné. Ráno kolem osmé žhavím počítač a mezitím si chystám snídani. Pokud je víkend, čeká mě jedna příjemná věc navíc - budím se stejně s přítelem (který zůstal za velkou louží a přes šestihodinový časový posun vstává po bujaré páteční noci jako já do práce :) a začínám den skypováním. Oblékám plavčickou uniformu (tmavě modré kraťasy a bílé triko na zádech s nápisem Guard, popřípadě mikinu) a vyrážím k bazénu. V týdnu jsme v areálu dva, o víkendu tři (vedle Pepy, se kterým jsme sem přijeli od stejné agentury, tu pracuje ještě dvacetiletý Američan Chris). Na starosti máme pětadvacetimetrovou kondiční dráhu a malý dětský bazének.

Jeden z nás přichází do areálu půl hodiny před otvíračkou (v 10.30) a chystá bazén pro návštěvníky. Udělá první testy hladiny chlóru a pH, které popřípadě upraví. Poté do jednoho ze skimmerů nasadí dlouhou hadici napojenou na podvodní vysavač, kterým luxuje dno (tahle činnost může trvat klidně hodinu). Podle potřeby napustí vodu a síťkou na teleskopické tyči sebere nečistoty z hladiny. Pak odemkne záchody, kde musí uklidit, doplnit papírové ručníky a mýdlo. Zhruba jednou za tři dny je třeba odčerpat špinavou vodu z filtrů. Testy na chlór a pH se opakují každou hodinu. Stejně tak je povinností zkontrolovat každému návštěvníkovi swim pass, kterým se prokáže, že skutečně žije v Sutton Hillu (bazén je totiž striktně privátní, pokud si chtějí rezidenti přivést hosta, musí mu za pět dolarů koupit guest pass). Práce plavčíka tedy není zrovna lehárko na sluníčku. Zvláště když se k tomu přidají davy lidí v extrémně horkém odpoledni.

Poslední tři dny se ale výrazně ochladilo (z pětatřiceti stupňů na sedmnáct) a do bazénu nám chodí průměrně tři lidé (někdy taky za celý den jediný). To se pak z honičky a soustředěného hlídání lidí stává líné posedávání, které si zpestřujeme házením míčkem, čtením průvodců o New Yorku nebo učením angličtiny.

Korunu našemu netrpělivému koukání na hodinky včera nasadily tři malé holčičky. Bez pasu se prosmýkly bránou bazénu s tím, že plavat nejdou. Se slovy „Ahoj plavčíci, nudíte se? My si chceme vyfotit nudící se plavčíky!“ na nás začaly nadšeně mířit své mobilní telefony. Zážitky podobného ražení vydají na jeden z dalších příspěvků.