Asi před čtyřmi týdny jsem se seznámila s Tracey. Devatenáctiletou Haiťankou, která se ale narodila v New Yorku, takže je vlastně Američanka. A ještě něco. Vyznává učení Svědků Jehovových.
Prádelna v Pattersonu, sídle Svědků Jehovových
Ano. Když jsem to uslyšela poprvé, skoro mi naskočily pupínky, představila jsem si umašněné ženy nabízející v pražském metru Strážnou věž, a naše přátelství kvůli náboženským důvodům málem skončilo. Snadno se podléhá předsudkům o šílené sektě, když o ní člověk nic neví a odráží se od negativního vnímání, se kterým je v Česku spojena.
Jenže Tracey nevypadá umaštěně, ani nenosí divné oblečení. Chová se jako normální holka, a dokud se nezmínila o svém vyznání, docela dobře jsme si rozuměly. Studuje animaci na univerzitě ve Filadelfii, je přátelská, zvídavá, poslouchá stejnou hudbu jako já. Proč nebýt tolerantní, když se lišíme „jenom“ ve vyznání? Nebráním se novým věcem a tohle pro mě byla výzva.
Ještě předtím, než jsem se dozvěděla tu velkou novinu, jsme se s Tracey domlouvaly na společném výletě. Plánovaly jsme vyrazit na pláž nebo na nákupy, až budu mít den volna. Sama totiž kromě brigády v místním grafickém studiu nemá o prázdninách příliš co dělat. Zvědavost a vidina laciného způsobu, jak se dostat někam mimo Middletown, mě přesvědčily a já kývla. Přidala se k nám i Traceyina maminka, která měla ve čtvrtek také den volna, a cíl byl jasný – pláž u Atlantiku v New Jersey. Cesta měla podle Googlu trvat tři hodiny, proto Haiťanky přemýšlely, kde ještě se zastavit po cestě. Neradily se dlouho a nabídly mi prohlídku komplexu Patterson, který je jedním ze tří největších sídel Svědků Jehovových na světě.
Večer před odjezdem jsem sjížděla weby náboženské skupiny, která má u nás pověst vlezlých individuí vnucujících lidem venku i v bytech svoje přesvědčení. Já jsem navíc věděla to, že odmítají krevní transfúzi. Víc nic moc. Rychlým prosvištěním stránek jsem se dozvěděla, že skutečně velmi sázejí na misijní činnost, jejich víra se odráží od bible, Boží jméno je Jehova, vedle krevní transfuze odsuzují války (muži například odmítají vstupovat do vojenské služby), věří na armagedon, po němž nastanou dokonalé životní podmínky, a přesný počet vyvolených se dostane do nebe a bude vládnout s Kristem.
Do Pattersonu jsme přijeli přesně v jedenáct. Spolu s dalšími osmi lidmi se nás ujal průvodce v černém kvádru a po schodech nás svižně vedl za prvního patra hlavní budovy. Patterson totiž vypadá jako malé městečko – skládá se z osmadvaceti budov obsahujících školy, kanceláře, obytné domy a zázemí pro služby. Službami myslím prádelnu, čistírnu oděvů, kuchyň a dílny pro správce areálu. Jako jedna velká rodina tu bydlí třináct set lidí – oddaných vyznavačů učení. Splňují tak zásadu „Křesťan musí zůstávat oddělen od světa.“ Ráno se sejdou v jídelně na společnou modlitbu a snídani, pak se rozcházejí za prací. Někteří připravují v obrovské kuchyni oběd a večeři pro ostatní, jiní perou, učí se nebo se starají o to, aby vše v areálu fungovalo, jak má. Ve volných chvílích by členové rodiny měli sami i společně studovat bibli.
Během prohlídky jsme potkávali místní obyvatele a viděli je při běžných činnostech. Prosklenou stěnou jsme mohli nahlédnout do prádelny, kde se na nás usmívali vesměs mladí lidé. V mysli mi utkvěl hlavně namakaný sympaťák něco přes dvacet, o kterém bych se opravdu ráda dozvěděla, co ho do komunitního života přivedlo. Celkově na mě jejich soužití působilo velmi harmonicky, klidně, pozitivně.
Součástí komplexu Patterson je i umělecké oddělení, kde vznikají obrázky do jehovistických publikací a filmů. Na nich si podle všeho Svědkové zakládají skutečně hodně. Ve státě New York se vedle Pattersonu nachází ještě podobně velká centra v Brooklynu a Wallkillu. Odsud se šíří časopisy, knihy, filmy a propagační materiály do celého světa. Mají vlastní tiskárnu, perfektně vybavená grafická i filmová studia. Své produkty překládají do čtyř set jazyků a patnácti znakových řečí pro neslyšící. Jejich učení je tak dostupné takřka pro každého.
V Pattersonu je možné absolvovat i pětiměsíční výukový program pro misionářskou činnost. Účastníci pak vyjíždějí do celého světa, aby pomáhali šířit víru.
Po hodinové prohlídce jsem stále nevycházela z údivu, že je něco takového možné. Ti lidé věří, že jednou přijde ideální svět, ale nechtějí čekat, tak si ho vytvořili už teď. Takový malý dokonalý svět plný radosti a vzájemné lásky. Možná to byl jen záměrně vyvolaný dojem pro turisty. Co se skutečně děje za zdmi, to se nedozvíme.
Patterson funguje už dvacet sedm let. Jeho budovy jsou ale jako nové. Plně klimatizované, moderně vybavené, na stěnách visí plastické obrazy s biblickou tematikou, ale také plazmové televize s osvětovým videem. Takhle velkoryse řešenou budovu nevídám každý den. Když se ptám Tracey, kde na všechno berou peníze, odpoví jednoduše: z příspěvků.
„Aha, sektářské příspěvky,“ pomyslím si v duchu.
„Naše církev nikoho nenutí dávat dary. Každý dá tolik, kolik cítí, že chce dát. A je vidět, že lidé cítí hodně,“ vytuší moji pochybnost Tracey a dívá se ke zkosenému stropu. Stále se ale jemně usmívá a je ráda, když se zeptám na další podrobnosti.
Moje jehovistická zkušenost trvala asi hodinu a půl, k utvoření základního povědomí mi to ale stačilo. Předpokládám, že kdyby se jednalo o zvrácenou sektu, dělali by se mnou její příslušníci něco jiného. Místní mě pouze (zdarma) provedli, nechali nahlédnout do života a pak zase odejít. Ani jedinkrát se nezajímali o moje vyznání, nesnažili se mě k ničemu přesvědčovat. Nikde jsem se neregistovala, nezapisovala kontakt, ba ani jméno. Místní se na mě mile usmívali a nechávali moje myšlenky plynout.
Když jsme areál Watchtower vystavěný na odlehlém místě uprostřed krásné kopcovité přírody opouštěli, měla jsem myšlenek a otázek skutečně plnou hlavu. Byla jsem ráda, že jsem se přes počáteční pochybnosti přenesla a nechala si ukázat něco dosud neviděného. Jehovistka se ze mě určitě nestane, ale po této návštěvě jsem se utvrdila v tom, že by si člověk neměl zatarasovat cestu k novým věcem jen kvůli předsudkům. Měl by si zachovat zdravý rozum, ale také otevřený přístup k neznámému. Jen na základě vlastní zkušenosti si totiž může nejlépe utřídit dojmy a utvořit si vlastní, prožitkem upevněný, názor.
