Zázrak?

"Ztratil jsem mobil..."  "Půjč mi ten tvůj, abych se mohl prozvonit." "Jak, ztratil jsem mobil,  to jako teď a venku?" "Jo... " Jak si mohl ztratit mobil?"  "Normálně..." A dal se do takového řvaní, až vytáhl z pracovny i otce.

A s děsným řevem vyběhl ven hledat mobil.  Psa s kterým se vrátil  z venčení nechal stát ve sprše. Následoval ho otec s mobilem. Nějak jsem stále nechápala, jak mohl venku ztratit mobil, když ho stále nosí v ruce. Co když mu ho někdo vzal a on se to bojí říci?

Rovnala jsem rozkopané boty,  když jsem přes otevřené okno z venku slyšela děsný pláč našeho mladého. Napadlo mě, že mladý průserář dostal od táty, že si neváží věcí.

Přišli domů. Dozvěděla jsem se, že naše dítko ještě ke všemu venku upadlo, proto ten pláč.

Mladej nepřestával pobrekávat ani v koupelně.

A s pláčem šel spát.

Když se trošku uklidnil zeptala jsem se ho kudy se psem chodí, že se tam půjdu taky podívat. Ubezpečil mě, že to s taťkou prošli a nenašli ho. Divila jsem se, že mobil nenašli, když ho mohli prozvonit. Oba pánové mi vysvětlili, že když je na mobilu nastavený režim "letadlo" asi těžko ho prozvoní.

Hmmm. Já mám dle nich předpotopní mobil, ale mám ho proto, abych se dovolala nebo poslala textovku.

Nálada večer byla na bodu mrazu.  Chtěla jsem mladého nějak povzbudit, ale tatínek nás vyvedl z omylu - máme se oba smířit s tím, že o mobil přišel.

Celou noc jsem nespala.

Celou noc jsem přemýšlela jak ztracený mobil najít.

Přemýšlela jsem jak dítěti pomoci.  

Usnula jsem až k ránu, kdy jsem se i já pomalu smiřovala s tím, že mladej o mobil zkrátka přišel. Navíc celou noc pršelo.

Do toho mi zazvonil budík na mobilu.

Vyskočila jsem.

Vždyť budík funguje i když je režim "letadlo"... Teda možná!

Vzbudila jsem dítko a vysvětlila jsem mu můj plán.

"No, jestli mi nechcípla baterie, tak by jsme ho mohli najít?" A bez řečí vyskočil a oblékl se.

Brouzdali jsme po tmě ráno v mokré trávě v místech, kde mladej uváděl, že mobil ještě večer stoprocentně měl.

Čekali jsme na třičtvrtě na sedm.

Čekali jsme na to, že když bude klid, máme šanci zaslechnout budík.

Spoléhali jsme na to, že se nevybila baterie.

A najednou se to stalo.

Zaslechli jsme důvěrě známou melodii současně jsme se rozběhli k místu, odkud jsme jí zaslechli. Mobil ležel displejem v mokré trávě. Hnali jsme se za zvukem...

Bylo to neskutečné štěstí, malý zázrak a jakou ztracený mobil udělal radost snad nemusím popisovat.

A pak, že zázraky se nedějí...