Víkendové veršování

HOŘKÉ SLZY Už po tváři stéká. Zatím je první a má chuť hořkou jako pelyněk. Teď vytryskla druhá! Třetí! Čtvrtá ... Pláčeš. A na pláč neznáš lék.  Pláčeš a ty slzy jak perly krásné stékají po tvé tváři. S cinknutím dopadnou na zem a než vpijí se, jak hvězdy září.  

 

ZTRÁCÍM LÁSKY BÝVALÉ

Dělám inventuru ve svých vzpomínkách

a je mi střídavě do smíchu i k pláči.

Zásuvky se smutnými raději vynechám

a v těch veselých probírám se radši.

Vzpomínky jsou jak velký prádelník

a zásuvek v něm je víc než dost.

Mám chvilku klidu, tak jich pár otevřu

jen sobě pro radost.

Postupně otvírám jednu za druhou

smutné míjím.

Málo je radosti. Málo.

Teď na těch zásuvkách to vidím.

Můj velký prádelník zeje prázdnotou

po hrstičce zásuvek, co veselý obsah měly.

Často otvírány byly – už ne tak veselé

a tak stalo se, že zevšedněly.

Inventura skončila a velké je skóre

v neprospěch smíchu.

Teď mi je ještě hůř

v tom půlnočním tichu.

Prádelník zavírám. Půlnoční můry jsou

jakž-takž zahnané.

Vždy takto: potichu a beze svědků

pohřbívám své lásky bývalé.