Pohádky na víkend: Příběhy z kostiček (2.díl)

Do modrého pokojíku přes lamely žaluzií pomalu načuhovaly sluneční paprsky, světlo pronikalo ve světlých proužcích a osvětlovalo pokojík. Vojtík ještě spal. Nad postelí měl tři obrovské plakáty Lego City - ty mu sehnala teta. Pokojík si nechal vymalovat do modra a společně s maminkou nakoupili modré závěsy a deku na postel. I doplňky do pokoje mu maminka sladila do modra - velké papírové modrobílé krabice, modré boxy na Lego, modré obaly na květináče a tatínek mu koupil modrou stolní lampičku. 

"Vojtíšku, vstávej!"

Vojtík se zavrtěl a zamumlal: "A co všechno umíte za věci?"

"Á našemu malému se něco hezkého zdá..." pohladila maminka malého po tvářičce a pronesla:

"Vstávej prdelko, jedeme na ten výlet."

Vojtík otevřel jedno oko - potom druhé, zamračil se a pak se zeptal:

"Co je za den?"

"Neděle broučku."

"Mami, já vím, proč se mi ta loď potopila - řekl mi v noci to pirát." A bleskurychle vyskočil z postele a z ručníku sebral torzo potopené lodi. Sedl si na bobek k boxu s Legem, že musí loď opravit.

"Co zase děláš Vojtí? Dojdi si na záchod a pak se nasnídej a převleš se! Snídani už máš na stole a pak jedem na ten výlet...Teď si nemůžeš hrát..."

"Ty mami, když si byla malá, bylo Lego?

"Určitě ano, ale já ho nikdy neměla - myslím si, že je to spíše chlapecká záležitost."

"Mami a chtěla by si být teď malá jako já?"

"A víš, že ano."

"No, a kdybych to zařídil, brala by jsi to?"

" Jo, ty mudrlante a kdo by se o vás staral, kdybych byla zase malá holka..."

"Hmmmm ... to je pravda. Ale brala by si to, kdyby ti bylo sedm, nebo osm jako mě, že jo?"

"Brala!"Sdělila maminka, když do tašky dávala náhradní oblečení.

"A budeš si se mnou zase hrát?"

"Někdy ano." Pronesla maminka, která se zastavila uprostřed kuchyně s tím, že si nemohla vzpomenout, co ještě chtěla udělat.

"Mami a chtěla by si být Lego figurka?"

"To bych tedy určitě nechtěla, stoprocentně by jsi mě rozebral na dílky a válela bych se na zemi nebo někde v šuplíku nebo za postelí...jo, jak to, že ní všechno Lego v krabici?" Vzdychla maminka zhluboka, když vešla do pokoje.

"Když ty to nechápeš, některé kostky zkrátka musí být stále po ruce. Jsou zvláštní. Jsou specielní, víš?"

"Jo, jsou tak speciální, že se kvůli nim nedostanu ani k oknu..." Posteskla si maminka, která se snažila překročit hromádku s Legem tak, aby na nic nešlápla a nic nepoškodila. Otevřela v pokojíku okno a popohnala Vojtu, že vlak nepočká. Vojta se na výlet s maminkou těšil, ale stejně by byl raději doma a hledal brašnu Indiana Jonese nebo ten jeho klobouk, kde asi tak může být? Jo a taky by přestavěl pirátskou loď...

Od jisté doby má Vojtík jasno co pořizovat za dárky. Lego. Stačí se ho jen zeptat jakou sérii právě preferuje.

Začalo to tak nevině - žlutým sporťákem Lego creator. Od toho dne se datuje vznik posedlosti se stavebnicí. Tehdy byly Vojtovi asi 4 roky. Postavené autíčko se mu líbilo, ale postavené vydrželo asi 3 dny. Mnohem větší zábava ovšem byla ho rozebrat na díly a postavit si něco "po svojemu" jak Vojtík říkával.

A pak to přišlo.

Když si s tou stavebnicí tak hezky hraje tak mu koupíme ještě něco a následovalo Lego City policejní motorka a auto. A pak spousta produktů od edice Lego City od hasičů počínaje, přes policajty až k pobřežní hlídce. Pak přišlo na řadu Lego Atlantis, Ninjago a momentálně frčí Star Wars. Mezitím se někde mihnul Indiana Jones, Harry Potter a jiné různé malé limitované série včetně sedmi sérií pytlíčků s minifigurkami. Rozebrané dílky napřed zaplňovali krabici od bot, pak černý kufr pro řemeslníky. Maminka mu pak koupila dva velké hranaté kyblíky s přidělaným víkem - samozřejmě v modré barvě a když Vojta něco hledá, vysype všechny obsahy doprostřed místnosti a rachotí a rachotí a rachotí....

Když se večer vrátili z výletu Vojtík ihned vběhl do pokoje a klekl si k hraomadě Kostiček. Myslel na to, že si sestaví Indiana Jonese celou dobu na výletě.

"Hej, dávej pozor!"

Vota sebou trnul. Snažil se vyhrabat jeden speciální dílek a ucítil tlak pod kolenem. Panáček z Lega se napřed posadil a pak vstal:

"Nejsi z plastu, něco vážíš..."

"Ty taky mluvíš?"

"Čemu se tak divíš? Včera jsi mluvil s pirátem!"

"Já myslel, že to byl jen sen."

"Jo, přišel k tobě ve snu, ale my mluvíme všichni. Jenže problém je v tom, že musíme být sestavěný podle originálu, včetně doplňků. Jenomže ty nás rozložíš na součástky a málokdy někoho sestavíš správně. Přehazuješ nám hlavy a vlasy a oblečení..."

"A taky nás zavíráš do těch tvých skrýších... "Ozvalo se z psacího stolu z krabičky od čaje, které se převalila na bok a na stůl se vysypal malý klaun s koláčem v ruce.

"Jo, to taky ..." Vylezl z hromady kostiček Dobby i s ponožkou v ruce. Hromádka se zavrtěla a vylezl z ní ještě policejní vězeň a voják ze Star Wars. Postavili se proti Vojtovi a Dobby se zeptal:

"Tak na co si dneska budeme hrát?"

Vojta užasle zíral, očima v hromadě Lega hledal dílky figurek jež patří k sobě a přemýšlěl o tom na jakou bitvu by si mohli hrát. Pak se začal v hromadě přehrabovat a zběsile hledal dílky.

" Musíš s tím Legem dělat takový rachot?" Vběhla do pokoje maminka.

"Oni mluví..."

"Kdo mluví?"

"Oni...Panďuláci..." Ukazoval Vojta užasle na hromádku Lega.

Mamika sáhla Vojtíkovi na čelo.

Pak poslala Vojtíka do koupelny s tím, že po večeři půjde ihned spát, že je asi unavený.

Neprotestoval.

Těšil se, že se dozví něco zajímavého.