Pěstounství, pěstounství a zase to pěstounství....

Chtěla jsem původně popsat, jak jsem v mém prvním blogu věnovaném pěstounství měla potřebu sdělit jen to, že nabízet práci pěstouna na mi přijde přinejmenším hodně zvláštní. 

Byla to má reakce na článek ze dne 16. ledna o náborech na profesionální pěstouny.

V druhém blogu jsem chtěla mimo jiné upozornit na to, že ať už se jedná o dobu pěstounskou (byť na dobu přechodnou) stejně tak jako o ústavní pobyt (na dobu přechodnou), vždy se to dříve nebo později odrazí na křehké dětské psychice.

Měla jsem potřebu svobodně vyjádřit svůj názor, že nábor PROFESIONÁLNÍCH PĚSTOUNŮ pod příslibem možného trvalého příjmu mi připadá nehorázný a z mého pohledu nemůže jít při takto prezentované nabídce v žádném případě o zájem dítěte.  

Chtěla jsem, ale už nechci....

Kdo chce, tak si případné zákony, včetně odměn, týkajících se pěstounů a pěstounů na přechodnou dobu najde.

Kdo chce tak si taky najde výrazy jako osoba pečující (pěstoun) a osoba v evidenci (profesionální pěstoun). Zjistí si, že existují příspěvky, na které je nárok při převzetí dítěte do péče i příspěvky, které budou vyplaceny po ukončení pěstounské péče.

A pak možná zjistí, že odměna profesionálního pěstouna již při zařazení do evidence činí několik tisíc korun měsíčně a to i po dobu, kdy o žádné dítě nepečuje.

A na závěr si dovolím opět vyjádřit svůj názor: nábory na pěstouny by měly probíhat HLAVNĚ ve fungujících rodinách.

Tečka.