Neděle v kině

Tak jsem si včera včera vyrazila za kultůrou. Přesněji řečeno do kina. Ještě přesněji na Hobita a úplně nejpřesněji na 3D film Hobit: Šmakova dračí poušť...

...a nenadchlo, ale ani v případě podobných filmů nezklamalo: Bylo pár okamžiků, kdy jsem se opravdu lekla (třeba pavouka v lese) bylo pár okamžiků, kdy jsem se pobavila (jak se trpaslíci plavili a váleli v sudech) zajímavé jistě byly triky, objevily se tam i hezké tvářičky. Děj mě neoslovil a celý film na mě působil ponuře a studeně. Déšť hned na začátku - ještě, že to nebylo 4D jako jsem zažila v Legolandu, kdy na nás opravdu mrholilo a foukal vítr.

A navíc opravdu nezastávám názor, že se všude musí prezentovat násilí a boj na život a na smrt. A bojových scén tam na mě bylo až až.

Co dodat?

Pána prstenů jsem viděla před x lety, šla jsem na to, že všichni o tom mluvili. Tak, abych náhodou neměla mezeru v kulturním přehledu.

Teď jsem se nechala zlákat dítětem, které projevilo přání jít na Hobita (patrně taky mělo pocit, že by zaostávalo za spolužáky, že nevidělo Hobita).

Zkoukla jsem to, přežila jsem a otevřene přiznávám, že tento styl filmů není moje parketa. Ke všemu ještě skončil v nejnapínavější chvíli, ale i tak v pravý čas, neb už jsem nevěděla jak mám sedět.

Navíc, když jsem sdělila mamce, kolik stála vstupenka, myslela jsem, že dostane infarkt.  Ano i já jsem si vědoma, že za ty peníze bych pořídila nedělní oběd, ale co by člověk neudělal pro kultůru a rozšíření svých kulturních obzorů, že?

Jinými slovy:

"Přišla jsem,

viděla jsem

a odešla jsem s tím, že mohu žít i bez Hobita".