Má ještě řemeslo zlaté dno?

Tak jsem ve zprávách zaslechla jak málo dětí se hlásí na učňovské obory a jak hrozí to, že některé učební obory zaniknou...

O poctivá řemesla není zájem.

Ptám se, není to škoda?

A hned si odpovím, ono je to tak trochu dobou.

Zručnost se pomalu vytrácí. Děti nemají zájem něčemu se učit od svých rodičů či prarodičů. Argumentují tím, že si už vše mohou koupit. A pak taky málokterý kluk si dneska někde v dílně tvoří ze dřeva a málokterá mladá slečna se učí šít, vyšívat, háčkovat (vyjímky se samozřejmě najdou).

Je jiná doba.

Na druhou stranu je logické, že každý z nás by chtěl mít dobře placené a navíc k tomu třeba i prestižní povolání. A i proto rodiče raději dají své dítě na studium, než aby mělo jen "učňák". A výsledkem jsou plné Úřady práce středoškoláků a vysokoškoláků, kteří mají vzdělání, ale bez praxe nemají možnost získat zaměstnání. A naopak jsou nabídky volných míst různých oborů, včetně těch učebních.

Není to tak dávno, co se učni učili pro podniky, které si je pak i zaměstnaly. Nestávalo se tak, že by mladí končili v evidenci Úřadu práce.

Ale jak je uvedeno výše - je jiná doba!

Časy se mění!

A rodiče stojí před otázkou, na jakou školu dítě dát, aby pak našlo uplatnění na trhu práce a jen nerozšiřovalo armádu těch, co jsou vedení na Úřadu práce. Není to vůbec lehké.

Dát dítě na studie a doufat, že se pak někam dostane? Nebo dát dítě do učení a pak ho podpořit třeba jako řemeslníka v podnikání? Uplatní se? Uživí se? 

Přetěžko začíná být rodičům vycházejícich žáků...

              Za první republiky bylo řemeslo znakem umu, kvality, obchodních schopností a taky noblesy a "zlaté české ručičky" byl vyhlášený artikl. Vrátí se ještě někdy doba, kdy si zase budeme zase vážit řemeslníků?