Kterak mamánek pro pár facek o svou žínku přišel

Bylo nebylo - nedávno tomu, byli dva. Dost staří na to, aby k nim přiletěl čáp nebo vrána. Těm se ale dlouho nechtělo přiletět k nim do 2+1. A když už se zdálo, že opravdu nikdy nikdo nepřiletí, patrně omylem k nim zabloudil čáp. Stárnoucí rodiče (ve věku spíš prarodičů) s láskou opečovávali toho svého malého a mazlili ho tak, až ho totálně rozmazlili. Čas ubíhal a z rozmazleného kluka vyrostl švarný mamánek.

I zachtělo se jeho rodičům vnoučat (věkově už mohli mít pravnoučata). A protože byli opravdu hodně staří naléhali na jedinného a hýčkaného synka čím dál víc. A započal hon na nevěstu. Je jasné, že žádný vztah mamánkovi nevydržel dlouho. Vždyť, která dívka by chtěla žít v bytě s tchýní, která se jim do všeho montuje.

I naštval se mamánek a dupl si, že chce vlastní byt.

A tak se stalo, že mu ho rodiče pořídili ve stejném domě jen o patro výš, aby to k němu měli blízko a měli ho vlastně stále u sebe. Pupeční šňůra halt někdy nejde přestřihnout.

"Tak", mnuli si staříci ruce, "kluk už byt má, teď ještě nějakou tu nevěstu." A probíhali vědomé i nevědomé konkurzy: co se líbilo mamince nechtěl mamánek, co se líbilo mamánkovi, nechtělo mamánka s jeho maminou a tatínkem. Vypadalo to tak, že se mamánek nikdy neožení.

I poznal se zcela náhodou  mamánek se sromnou dívčinou z nedaleké vesnice, která měla malé dítě. To dítě nemělo otce. Mladá dívka neměla pomalu kde hlavu složit a slyšela na 3+1 a lásku až za hrob. A tak slovo dalo slovo...

.... a byla svatba veliká, převeliká.

Mamánkovo rodiče byli štěstím bez sebe.

Měli vnouče. Ale bylo tu to "ale". Vnouče bylo, ale nebylo z jejich krve. Projevili prastaří rodiče přání, že by rádi měli vlastní vnouče, než zavřou oči nadobro.

A tak přiletěl do panelového domu čáp. To bylo radosti.

Babička a děda se rozplývali nad kolébkou - konečně má  ten jejich život smysl. Mají taky vlastní vnouče. A mají ho k dispozici, kdy se jim zachce. Teď není důvod zavírat oči. Naopak. Teď nastražili všechny smysly. Teď teprve byli synovi nápomocni dnem i nocí.

Mamánek se dnul pýchou. Ale nebyl by to mamánek, který byl zvyklý jen brát nikoliv dávat. Tedy on dal, ale k tomu se dostanu až později.

Mamánek byl zvyklý, že mu maminka udělala, co mu na očích viděla a stejnou oddanost požadoval od své ženy a ke všemu ještě vděčnost, za to, že si jí vzal i s dítětem. Jeho žena se stávala průhlednější a průhlednější a navíc si začala připadat jako ve vězení a ještě ke všemu na každém kroku hlídaná, poučovaná a opravovaná. On rozhodoval o všem, ona musela jen poslouchat - manžela i jeho rodiče. Když jí končila mateřská rozhodla se, že se vrátí do práce ( projevila přání jít mezi lidi a dělat svou profesi) a došlo na to, že mamánek jí prvně dal - jak to nyní slušně napsat? Na ústa není výstižné! Zkrátka došlo na pár facek.

A co následovalo?

Ta jeho éterická bytost, která se víc jak pět let mihotala v jeho domácnosti sbalila děti a kufry a odstěhovala se.

A tím by pohádka mohla skončit, ale protože to pohádka nebyla, jistě to bude nějak pokračovat. Jak?

To ukáže až život.

Anebo, že by měl tento příspěvek pokračování?