Občas mě unášejí myšlenky. Často jen tak cestou do práce či z práce, jindy třeba při uklízení (jinak musím zaměstnávat mysl vesměs pracovně). A když už se mi tak myšlenky honí hlavou, přemýšlím vždy nad nějakým tématem, který se týká života. A protože jsem se narodila jako holka, přemýšlím často o údělu žen.
No, a dneska se při úklidu koupelny a WC moje přemýšlení točilo okolo toho, co vše musí taková ženská stihnout a zvládnout, krom svého zaměstnání. Kolik třeba udělá za den věcí a kolik naběhá za den kroků. (Jo, taky jsem si jednou za tím účelem koupila krokoměr, jako že si zjistím, kolik toho děnně naběhám. Po pravdě ještě jsem ho nevyzkoušela).
No, ale proč jsem dnes skončila opět u téma: ŽENA?
Tak prvně kvůli tomu, že jsem uklízela místnosti, které chlap zpravidla neuklízí (možná nějaká ta vyjimka pravidlo potvrzuje) a za druhé jsem si při té nelibé činnosti vzpomněla na to, jak někteří chlapi s ženami jednají.
Po pravdě: štvou mě narážky chlapů, kteří na ženy pohlížejí jako na hloupé slepice, které ničemu nerozumí (politika, hokej a fotbal, výpočetní technika, auta), a dle nich se hodí jen ke škopku či k valše, které jsou podle nich špatné řidičky (těch poznámek k parkování), případně dle nich zastávají nevýznamné pracovní posty (nešéfují velkým firmám a nejsou v politice tak zastoupeni jako chlapi), protože na to dle nich nemají (mozek, předpoklady, znalosti a vědomosti) a které jsou dle nich takové a makové... Jinými slovy, jsou to JENOM ženské!
Tak milí pánové, vy kteří si myslíte, že vaším posláním je jen přinést do rodiny tak akorát peníze a rodinu tak zabepečit, když dobře, tak finančně a tím vaše povinnost (potažmo zodpovědnost) končí, vám bych ráda připomněla, co možná nevidíte nebo vidět nechcete.
Ta hloupá slepice, ta neschopná řidička a vůbec ta vaše kuchařka a pradlena má za jeden den tolik práce, že jí z toho jde hlava kolem. Po zaměstnání jí zpravidla čeká další směna. A i když nechodí do zaměstnání doma se nezastaví: potraviny se sami nenakoupí, sami se domů nedonesou, samo se neuvaří, nádobí se taky samo neumyje a neuklidí (hlášku, "máš myčku, tak proč si stěžuješ na nádobí?" přímo miluji. Jako kdyby myčka umyla vše!), prádlo se samo vypepere, nevyžehlí, neuklidí.... a to nemluvím o práci kolem dětí. Podotknete-li, že takto to ale mají všechny ženy, připouštím a souhlasím - mají! A většinou to tak i dělají (musí) a místo, aby je chlapi za tuhle práci (nebo povinnost) ocenili a vážili si jich, často se do nich nehezky navážejí. Když se pak někdy stane, že by měli domácí práce zastávat sami, najednou to považují za něco, co je jim nedůstojné a někdy i přiznají, že to nezvládají, že nemají na to poslouchat řev vlastních dětí a ve finále připustí, že je to vlastně vůbec nebaví a že je to ponižuje. Ani takové životní zkušennost chlapy často nepřinutí k tomu, aby si žen, jako takových, vážili...
A zase jsem u úcty.
Úcta je totiž záležitost rodiny. Uznalý chlap si své ženy váží a nedovolí si jí zesměšnit, urazit či ponížit. A už vůbec ne před dětmi. Tím se vracím k mé ranní úvaze. Tam, kde se v rodině urážejí a ponižují ženy jako takové, vyrůstá chlapec s tím, že je to tak správně a že prostě ženské jsou něco podřadného, něco co je povinno jim sloužit a být jím k dispozici a děvče s tím, že to tak být musí.
Takže si někdy postesknu, že jsem se měla narodit jako chlapec. Celý život by mě někdo opečovával a já bych si jen hrál s dražšími a dražšími autíčky - ty na setrvačník bych časem vyměnil za ty opravdové, maminku by nahradila manželka (první, druhá) a já bych měl pohádkový život. Nákupy by mě nebraly, vařit bych až na vyjímky nemusel, umývat nádobí k tomu bych se nesnížil a uklízet? Proč, když to mají dělat ženské, je to přece jejich záležitost. Děti bych nějak přežil (na něco se vymluvil, proč je jako malé nemůžu hlídat). A celý život bych si po práci jen hrál (fotbal, hokej, auta) a dělal bych, co by mě bavilo (chodil do fitka a do hospody) a měl bych jistotu, že mě někdo uvaří a že mi někdo vypere a uklidí... Jé, to by byl božský život. A já bych se jako chlap občas přemohl a tu svou bych za něco pochválil (ale ne moc často) a kdyby šlo do tuhého, tak bych možná koupil kytku (ještě raději bych jí utrhl tu, co jí vzrostla na zahradě), případně bych tu svou vzal na večeři (no, taky bych někdy měl chuť na něco jiného, třeba na pořádný biftek, který mi neudělá). Zkrátka bych jako chlap občas udělal nějaké to romantično a dál bych si žil spokojený, opečovávaný a ničím nerušený rodinný život... Po obědě bych sebou práskl na kanape a rozhodně bych po obědě nedrhl záchodovou (ani žádnou jinou) mísu....
I přes všechny ty mé stesky jsem ráda, že jsem ženou.
A jsem ženou ráda.
A že mě někdo považuje za hloupou slepici - to je jeho problém.
A že nejsem dobrá řidička? Jak se pozná dobrý řidič a dle čeho se hodnotí? Nemám potřebu zvyšovat si své ego riskantní jízdou. Mě stačí, že dojedu kam potřebuji, že zaparkuji, že dodržuji pravidla a že cestou nikoho nezmrzačím.
Jsem na sebe jako na ženskou pyšná. Já totiž toho zvládnu za den mnohem víc, než takový chlap.
A pak taky já nepotřebuji ani služku, ani chůvu, ani kuchařku. Vše zastanu i při zaměstnání sama. Pravdou ovšem je, že to nikdo neocení! Kdežto chlap si bezostyšně řekne o každou pochvalu za vše a když má pocit, že není dostatečně chválen, obratem si najde jinou, takovou, která ho polituje a pochválí několikrát denně.
A kdyby se stalo, že bych měla zůstat sama, rozhodně mě to nevyvede z míry, jako by to vyvedlo chlapa, kdyby mu na krku zůstaly děti a celá domácnost. Naopak! Kdybych byla sama měla bych tolik volného času jen a jen pro sebe, na své záliby a na své koníčky...
Někdy si tak říkám, jak je nefér, že se chlapi pyšní úspěchy v podnikání a v politice a nevzpomenou na to, že kúspěšní jsou díky zázemí, jež mají. Neuvědomí si, že za jejich úspěchy stojí ta (ty), co jim umožnila/y/i být, čím jsou. Kde by asi tak byli, kdyby okolo sebe neměli všechny ty kuchařky, pradleny, hospodyně, uklízečky - všechny ty hloupé slepice?
Takže už víte, proč nejsou ženy taky tak úspěšné a uznávané?
Není to o tom, že chlapi jsou lepší - je to o tom, že chlapi mají díky ženám lepší podmínky. A ženská zůstane jen ženská!
