Jak to vnímám já: Zlaté české...

Nedávno mi přišel odkaz na jedny stránky. Stalo se to tak, že má kolegyně někde zahlédla malovanou mikinu, objednala si jí a když jí přišla a předvedla se v ní - chtěla jsem vědět víc a ona mi přeposlala odkaz.   

Tolik nevýslovné krásy jsem nikde dlouho neviděla.

Netajím se tím, že ruční práce mě vždy braly. Taky mám pár stránek kam chodím pro inspiraci nebo jen tak na čumendu. Že obdivuje, žasnu, divím se, rozplývám se nad krásou a chválím šikovnost lidí!

Když mi od kolegyně přišel zmiňovaný odkaz na uvedené stránky, z kterých si objednala tu mikinu nestačila jsem se divit, co vše lidi (v tomto případě většinou ženy) ve svém volném čase tvoří. Obdivovala jsem tu krásu několik večerů po sobě. Pozastavila jsem se u dvou žen, které prezentovaly své výrobky. U šperků ze sutašek jsme si dokázala představit tu trpělivost, protože i mě to před lety zaujalo a pořídila jsem si dokonce i knihu, že to taky zkusím. Pak mi to přišlo hodně časově náročné. Stejně jako frivolitkování nebo paličkování, nad čímž doslova žasnu, protože vím, že je to o velké trpělivosti. Pokusy o frivolitkování, paličkování či sutaškování jsem vzdala, aniž bych si to zkusila a zůstal jen můj neskonalý obdiv. Obdiv k těm, kteří se tomu většinou pro zábavu věnují. 

A to jsem ještě ani netušila, že na uvedených stránkách narazím tvorbu druhé ženy, která mi vysloveně vyrazí dech, zbaví  mě mé typické výřečnosti a doslova  mě přiková k židli: malované šaty. Ty když jsem uviděla doslova jsem okamžitě onemocněla krásou. Nikdy jsem nic tak krásného neviděla (kam se hrabou šaty na arabské princezny)!  Tolik krásy! Tolik krásy! Taková nádhera!  A přitom se jedná o šatz, které jsou běžně nositelné. Do šatů jsem se zamilovala na první pohled, ale byly na mě malé.

Moc malé. 

Nedalo mi to a musela jsem se ke šperkům i k šatům vyjádřit.  Prostě musela. Musela jsem vyjádřit po svém, jak moc si vážím té náročné a krásné práce a jak moc mě to oslovilo. Sama dobře vím, jak každá pochvala potěší, jak zahřeje na duši, jak dokáže motivovat.

Obě autorky zareagovaly a s tvůrkyní šatů jsem si dokonce začala dopisovat.  

A protože každá nemoc se musí léčit, já si svou medícinu už našla.

Hádejte jakou?

Nevyrůstala jsem a ani nežiji a Arabských Emirátech, a přesto budu vlastnit malované šaty. Doslova se zahalím do nádherného obrazu podle vlastních přestav,  protože v naší malé české zemičce stále žijí lidé, kteří mají zlaté ručičky... V tomto případě jedna šikovná mladá paní.

       Takže děvčata, holky, dívky, ženy, paní, až budete mít splín, bude si chtít udělat velkou radost, budete se chtít odměnit anebo až budete mít touhu vlastnit něco, co opravdu nikdo nemá nebo když se budete chtít obléci podle svého do nějakého originálu nemusíte za nákupy do předražených  boutigue s cizí módou - pohodlně se usaďte a věnujte chvilku času tomu podívat se na některé z mnoha www stránek, které  prezentují ruční práce českých žen. 

Třeba pak poznáte, jak moc šikovné máte třeba i sousedky, o kterých to ani netušíte!

Chvilka času stojí za to utvrdit se v tom, že co je české je hezké a že zlaté české ručičky nikam nezmizely... Stále tu jsou a to je pro mě velmi příjemné zjištění!