Jak to vnímám já: Vytahuj se!

Taky vám jistě v životě vtloukali: "před nikým se neponižuj a nad nikoho se nepovyšuj!"  No jo, jenomže já byla od šestky dost narostlá. Převyšovala jsem až do osmičky všechny. I kluky ve třídě. Jak jsem se tedy měla nepovyšovat?

Jednoduše!

Začala jsem se hrbit.

Chodila jsem s hlavou skloněnou, abych byla menší. Po pravdě, jsem hodně trpěla tím, že jsem byla o dost větší, než děvčata běžně bývala. Ono mít 176 cenťáků mi nedovolovalo ani vzít si podpatky, až na vyjímečné případy: jako třeba zábavy a plesy.

 Pamatuji si na narážky babičky:

" Kam porosteš? Vždyť můžeš šacovat letadla."

"Holka, holka, ty si ani nenajdeš kluka. Dneska jsou kluci malí - vždyť ty nemůžeš ani do tanečních, to by bylo, jak když koza čučí přes branku..."

Druhá babička mi snad proto koupila nádhernou bleděmodrou látku na šaty do tanečních,  aby mi dodala sebevědomí,ale já tam neměla odvahu jít. Měla jsem obavy z toho, že si nenajdu tanečníka...

...uteklo pár let a i bez absolvování tanečních jsem byla na zábavě. Přesněji řečeno na májové veselici. Přišel pro mě od vedlejšího stolu tanečník. Byla jsem naučená chlapce,co mě vyzvou k tanci neodmítat. Přece jenom na nějaký ten ples nebo zábavu jsem občas šla. Už když přicházel ke mě,  jsem věděla, že se schyluje k trapasu.Ten mladík neměl  ani stošedesát čísel.

" Smím prosit?"

" Když já asi budu trochu větší..." sdělila jsem omluvně  s velkými rozpaky a tajně doufala jsem, že to vzdá.

Nevzdal!

" Mě to nevadí.."

Zvedla jsem se. Dodnes vidím ten zkoprnělý výraz. Mládenec jen povytáhl obočí, naprázdno polkl a nabídl mě rámě...

Odtančil se mnou hrdinně celou sérii v lidovém tónu. Oba jsme si byli vědomi toho, že bavíme okolí. A ač já jsem po prvním tanci nesměle hlesla, že si asi  bude lepší, když si půjdeme sednout, pronesl ten mladík, že ne, že to se nedělá...

---

Uteklo pár desetiletí a já už nemusím chodit shrbená a s hlavou u země.

Dneska nejsou velká děvčata žádnou zvláštností a někteří kluci jsou opravdu čáry. (Asi jsem se měla narodit o třicet let později a o tanečníky bych neměla nouzi)...

Hrbit se nemusím a jsem tomu ráda. Naopak, slyšela jsem, že pro správné držení těla, se má člověk vytahovat: představuji si jako že mám vzadu za krkem háček jako na ramínku na šaty a za ten se vytahuji...vytahuji...vytahuji... 

Tak to tedy zkusím, i když do tanečních, na plesy a zábavy už chodit nebudu.