Jak to vnímám já: Vítejte v zemi, kde jedna ruka neví, co dělá druhá

Tak jsem se dneska dočetla, že máme v republice více jak dvě stě pracovních agentur, zatímco v sousedním Německu kolem dvaceti – to je jako vtip?

Nebo někomu přijde hospodárné rozmělňovat státní prostředky a dotace do spousty malých a ještě menších agenturek?

Přijde mi to tak jako nějaký celorepublikový sport: najednou se všichni trhneme a uděláme se pro sebe. Žádní gigantičtí dopravci, ale malí a ještě menší, žádná jedna velká poliklinika, ale spousta ordinací rozfrkaných po městech v pronajatých nebo vlastních domech. Proč jedna zdravotní pojišťovna – více pojišťoven je více možností  jak si přetahávat klientelu. Je to stejné jako v případě  doprovázejících organizací pro pěstounskou péči. Čím více malých organizací, tím více se vytahá státních peněz, které by mohly posloužit zcela jiným účelům. Všude, kde lze získat nějakou podporu od státu, kde je možná předvést, že někdo jiný to možná bude umět lépe, se všechno tříští na tisíce malých střípků a ty státe nám to zaplať!  Asi je to pozůstatek z dob, kdy byla vláda jedné strany. Porevoluční averze vůči centralizaci čehokoliv, se příchodem změny režimu stali všichni generálové po bitvě a chtěli předvádět svůj um a výsledkem je prehršel stran a když se  v jedné větší nepohodnou mezi sebou, zase jí roztříští na stále menší a menší střepinky… A  taky se rozpadly velké fabriky a rozprodalo se co se dalo a vrátilo se v restitucích co šlo, aby si kdekdo urval hlavně pro sebe, pro svojí kapsu a tak došlo k tomu, že jsme tu krávu, co jsme chtěli dojit, už dávno porazili…a stále chováme se jak kdyby jme měli stále mega kravín, plný dojnic s nadstandartními výnosy…A máme co? Akorát tak státní dluhy a několik miliardářů a téměř polovina národa balancuje na hranici chudoby!

Ale to jsem zase odbočila od svého původního záměru. Nějak jsem nepochopila, proč pracovní agentura vozí do České republiky zahraniční dělníky, které ubytovávají v často nedůstojných podmínkách a pak jen inkasují za dopravu, za  ubytování a čím více mají zaměstnanců, tím větší mají výnosy pro sebe. Přijde mi to tak trochu jako novodobé otrokářství. Nehledě na to, že v naší zemi díky docela štědrému systému dávek je těm, co se jim pracovat nechce umožněno spokojeně ležet za pecí …Tak trochu Kocourkov, co? Ale, když to systém dovoluje, tak co? Hloupý by byl ten, kdo by se nechytil příležitosti! Proč pracovat, dojíždět za prací a stresovat se v ní za minimální mzdu, když stát  garantuje různé příspěvky a doplatky a nula od nuly pojde? Minimální mzda  nemotivuje k práci,  protože když dosáhnete na dávky, jste na téměř stejné životní úrovni. A to je dost smutné!

Když se tak zamyslím, jak štědrý je sociální systém, který poskytuje všechny ty dávky, jak štědrý systém podporuje malé a střední podnikání, nemůžeme se ani divit  našemu státnímu zadlužení (ale co, po nás potopa, co?) Dovážíme dělníky cizince z jedné strany Evropy do fabrik, které zde vlastní majitelé z jiných stran Evropy nebo ze zámoří  a odvody plynou úplně někam jinam než nám a náš stát jen velkoryse nabízí ornou půdu pro stavbu překladišť a fabrik a práce schopné sváží  odkud se dá, protože jim vyplácí tak málo, že našinec by za to ani palec z pod peřiny nevystrčil. Ruce si ve finále, ale stejně mnou všichni. Nesejeme, nesklízíme, nevyrábíme, suroviny a potraviny za velké peníze dovážíme z ciziny…Jsme závislí na tom, co si kdo sem odloží, čeho se kdo zbaví, čím si nikdo nechce zatěžovat své životní prostředí: vzpomeňme na skládky komunálního odpadu,  dovozce ojetých aut, fotovoltaické elektrárny, překladiště a přebubřelou tranzitní dopravu…Jsme prý srdcem Evropy a já se často ptám, jak dlouho bude to srdce životaschopné?

Ještě donedávna jsem si myslela, že jediný, kdo může našincům zprostředkovat práci je právě Úřad práce. Ó jak jsem se mýlila. Zjistila jsem, že do fabrik už najímají pouze a jen agentury. Oklepala jsem se doslova hrůzou při pomyšlení, že člověk, co hledá práci a nemůže jí najít, když jí najde v nedaleké fabrice je to jen přes agenturu, ač nechce od nich ubytování a je schopen se dopravovat do zaměstnání sám, platí agentuře za to, že je pod ní zaměstnán…

Ani se nedivím, že raději našinec zůstane za pecí. Proč by měl za to, že má práci ještě odvádět krom daní nějaké „všimné“ nebo „pozornostní“ či „věrnostní?“

Tak daleko jsme to nehospodárným rozmělňováním a roztříštěností státních peněz na podporu zaměstnání  dopracovali, že za chvíli budeme cizinci ve vlastní zemi a budeme spoléhat jen na  nějakou finanční podporu státu, která se taky jednou vyčerpá a jestli nastalý trend bude pokračovat, vznikne  jistě i několik správ sociálního zabezpečení, které budou vyplácet nějaké pozůstatky důchodů, eventuálně budeme důchodce vyvážet někam, kde už  jen nějak  dožijí a nebudou  systému na obtíž…

V úvodu jsem se zhrozila nad tím, co tu máme pracovních agentur, ale mě tu chybí jedna velmi podstatná. Ta, co by se soustředila na ty, co neplatí výživné a vymlouvají se, že nemají práci.  Když vezmete v potaz, kolik rodičů neplatí výživné a nepracují, mohla by taková agentura svážet na základě rozsudku soudu, kde by byla uložen povinnost nastoupit do zaměstnání pod agenturou a odpracovat si dlužné výživné.. Když agentury umí zajistit práci a ubytování zahraničním dělníkům, to by v tom byl čert, aby to nedokázaly v případě neplatících rodičů…

Samosebou, že se opět jedná jen a jen o můj názor, o to jak to vidím já. Možná  to vnímám moc jednoduše!