Jak to vnímám já: V zajetí diet.

S příchodem nového roku si dáváme předsevzetí - jedním z nich je: Zhubnu! Taky jsem si ho dala. Letos zhubnu!

Četla jsem si v tomto týdnu o mýtech a o hubnutí.

Jé,  i já bych mohla zvěčnit své vlastní zkušennosti. Ověřila jsem si, že s trochou pevné vůle zhubne každý. Chce to jen disciplínu a jde to! Ověřila jsem si to dokonce sama na sobě. Jen s tou pevnou vůlí je to horší. Tedy alespoň u mě. Ta mě vždycky zradí.

Zavázala jsem se tedy sama sobě, že budu jíst pravidelně, že budu dodžovat intervaly mezi jídly a jíst v malých porcích několikrát denně. Snídani si neodpustím nikdy, bez té já nejsem schopná provozu a navíc se bojím riskovat migrénu. Takže snídaně je u mě v pohodě  - většinou jen jogurt. Svačiny nestíhám ani dopoledne, natož odpoledne, oběd stíhám v poklusu, často z papíru - dneska jsem ho třeba nestihla, ale měla jsem z domova připravený zelný salát, ke kterému jsem si chtěla koupit pečivo a sýr nebo plátek šunky. Někdo se možná zhrozí, no fuj - to je ale kultura stolování, jíst z papíru! Prostě to někdy jinak nejde. A pak po práci následuje večeře. U mě je to většinou jogurt, nebo kus tvrdého sýra, kafe a čaj. Do toho všeho ještě během dne nějaká ta káva, čaj, málo vody, hodně stresů a když mám nervy na pochodu, tak i čokoláda... Stačí kaštánky v čololádě nebo milena. A nervy - ta mám skoro denně. Často po tom hladovění mě dohoní tahle má mlsná a má sebepevnější vůle dostane na frak.

Já vím, že je to blbě...

Že hladovění je špatné - tělo se prý bojí, že nedostane najíst a dělá si tukové zásoby... Že jak mi kolísá cukr, vyžaduji jeho okamžité doplnění...

...vím, že musím více pít, abych ošálila tělo, měla pocit plného žaludku, a aby tělo odplavovalo nějaké ty zplodiny a přimělo tukové polštáře k tomu, aby se daly na ústup.

Všechno tohle mám v malíku.

Jsem dietář teoretik s bohatými převzatými zkušennostmi...

No, pít obyčejnou vodu není pro mě problém. Pořídila jsem si do práce džbán, ráno jsem ho načepovala  kohoutkovou vodou a vypila jsem první sklenici, druhou... a běhala jsem na WC na můj vkus často. Mám pít nejméně tři litry - no, to je v přepočtu jen patnáct dvoudecových skleniček za den... Pro mě nepředstavitelné! V práci jsem vypila za více jak deset hodin tři a po práci do půlnoci pak další 4. A měla jsem pocit, že mi obyčejná voda leze i z uší... To prostě nejde! To je nadlidský úkon. K tomu se nepropracuji... Je pravda, že zvýšením pitím jsem častěji běhala na onu malou místnost a to i v noci - takže pití vody mě donutilo k jedinnému - k pohybu...

Věřím, že časem dám aspoň dva litry tekutin denně. Že se rozhýbe en můj metabolismus, protože zmenšit si žaludek chirurgicky mi přijde zbabělé a podlé. Sama jsem se vykrmila, sama svou váhu snížím. Včera jsem si přečetla, jak vypadá jídelníček po bandáži žaludku. Upřímně pozřít za prvních pět neděl jen tekutou stravu za den o obsahu výše 2cm v hrnečku a pokračovat v tekuté a kašovité stravě několik dalších měsíců zhubnu taky i bez bandáže...

Prý ženské tělo hubně jinak, než to mužské, protože je zatížené dietami. No, ty já naštěstí nikdy nějak moc nepraktikovala. Dvakrát za život se mi sice povedlo nějaké kilo sundat, ale o dietách v pravém slova smylu se mluvit nedalo. Hladověla jsem záměrně. Kila šla vždy dolů jako po másle...

...a stejně rychle pak nahoru...

Prý je to špatně.

Prý jojo efekt.

Tak tuhle zkušennost mám!

Dobrá.

Zkusím to tedy  tak, jak to má být správěně - vědecky. Budu doržovat pitný režim a jíst malé porce pětkrát denně.  Zjistila jsem sice, že je to na mě moc často. Trochu mi vadí to z mého pohledu obrovské množství tekutin, ale zkusit to mohu. Zatím mi to ještě nejde - tak často jíst a tak hodně pít, protože to prostě nemám kam dávat... Jsem přeplněná a mám obavy, že efekt je opačný - tloustnu!

No a pak je tu pohyb. Ne jen ten na WC. Zatím mi to nejde vyrazit na procházku nemám čas (kde ho má taky pracující ženská brát) ale do práce i z práce jsem vždy chodila pěšky.  Procházky tedy praktikuji o víkendech.

Váhu si někoik  posledních měsíců bez diet kupodivu držím, ráda bych jí ale poopravila směrem dolů. Do léta tak o dvě konfekční velikosti. No, jenomže i v současné době musím v něčem chodit. Dosluhují mi černé kalhoty, objednala jsem si ty samé i ve stejné konfekční velikosti 48. Dneska přišly. Než zhubnu, ještě je unosím, pok je mohu trochu zabrat. Oblékla jsem je a připadala jsem si v nich jako jitrnice. Zapnula jsem je, ale přes pás se vyvalil špek. To nemůže být osmačtyřicítka? Koukla jsem na štítek. Je. Porovnala jsem je s kalhotami, které běžně nosím - rozdíl v pase byl o devět centimetrů (Ty současné jsou mi malinko volnější, oblékám je zapnuté jako tepláky). Chápete to? Za rok se změnšila velikost o 9 cm v pase...

No,  jestli se změnilo značení oděvů musím hubnout hned o tři velikosti.

Uf!

Takže mě do léta čekají denně tři litry vody a sprinty na WC a to by bylo, abych své tělo nepřelstila. Když to nebude fungovat můžu zase přestat jíst úplně nebo praktikovat můj ozkoušený model - snídat, obědvat a pak už nic. To před deseti lety zabralo. 

Teď jen doufám, že v létě nebude velikost 44 odpovídat dnešní velikosti 40.....