Dneska jsem narazila na titulek, kterak matky samoživitelky končí v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadech práce jen proto, že jim nemá kdo pohlídat děti…
…a zrovinka včera jsme s „holkama“ toto téma nakously. Já vím, že je někdo háklivej na to, když si ženské po padesátce říkají holky, ale známe se od základky a nic na tom nemění ani ta skutečnost, že už mé spolužačky jsou babičkami.
Nakously jsme téma odsunu věku do důchodu, že naše matky už to měly v našem věku do důchodu za pár a my máme před sebou ještě více jak dekádu života, kdy budeme muset chodit do práce. A zdraví se ozývá. Co naplat? Holky začaly vyjmenovávat jako první zrak. Nastudovat v jídelním lístku meny už pro mnohé znamená vyndat brýle na čtení. A pak holky zrekapitulovaly ztuhlost, bolest kloubů při dlouhém sezení, či vstávání a celkovou únavu více jak padesáti letého materiálu… Ač musím sebekriticky přiznat, že vypadáme stále velmi dobře, věk už se bohužel projevuje nejenom šedinami a vráskami ve tváři, ale právě opotřebovaností. Někdo je opotřebován více, jiný méně. Někoho život zkoušel dost fest – jiný si proplul bez karambolů, ale padesátka nás dostihla. Dostaly jsme se na téma, že být v důchodu lehce po padesátce bylo tak akorát i s ohledem na vnoučata, ale i na stárnoucí rodiče. Ač máme skoro všechny ještě oba rodiče, jejich věk se pohybuje mezi sedmdesátkou až osmdesátkou naši staříci už mají značné zdravotní problémy, sami často potřebují naší pomoc a to, že by měli hlídat pravnoučata nelze považovat za myslitelné Prostě ten, kdo vymyslel posunutí odchodu věkové hranice nedoomyslel to, že budou chybět babičky!
Je to tak!
Posteskly jsme si na to, že dnešní doba ani neumožnuje dětem sžít s prarodiči, jak bývávalo zvykem. Mohou s nimi jen trávit víkendy.
Dnešní doba je k mladým maminám vůbec krutá, divná a zvláštní. Prý se rodí málo dětí, národ stárne a vymírá, ale nikdo neudělá nic proto, aby se rodinám s dětmi vyšlo vstříc.
Jesle zmizely v leckterých městech zcela a školky přednostně přijímají pouze předškoláky a nastává otázka kam s malými dětmi?
Ženská s dětmi předškolního věku nebo s dětmi , kteří navštěvují první stupeň základní školy a ještě nejsou zcela samostatné , pokud zůstane s dětmi sama, nemá šanci sehnat takové zaměstnání, aby se mohla věnovat dětem. Tím věnovat myslím: odvést je ráno do školy, školky či družiny a odpoledne je zase vyzvednout, protože nikdy se pracovní doba žen nekraje s provozem předškolního či školního zařízení Třísměnné provozy pro ženu, potažmo samoživitelku, nepřipadají v úvahu a pokud si najde paní na hlídání zaplatí nehoráznou částku…
Chybí babičky!
Jak z toho problému ven?
Zadělali jsme si posunutím věkové hranice pro odchod do důchodu na pěkný problém, který se nabaluje a nabaluje a nabaluje... To tehdy nikdo nedomyslel, že budou chybět hlídající babičky.
Někdo třeba poznamená, vždyť agentur na hlídání je dost! Jo, ve velkých městech a za velké prachy. A co vesnické samoživitelky?
Přemýšlela jsem a mám dvě řešení. Jedním je úprava pracovní doby žen samoživitelek s dětmi do deseti let. Bylo by uzákoněno, že musí pracovat pouze v jednosměnném provozu a to od 07:00 do 15:00 hodin. Já vím, že to všude nejde, tak hloupacatá zase nejsem.
Druhým řešením je babička na dobu přechodnou.
Když už zde máme institut náhradní rodinné péče a celorepublikově funguje síť pěstounů na dobu přechodnou, které hradí stát a kteří se musí osvědčit a projít kurzem přípravy, nechť vznikne institut babiček na dobu přechodnou, nebo třeba tetiček na dobu přechodnou. Podle mého je dost ženských po čtyřicítce bez zaměstnání a kdyby byly státem placené za to, že pomáhají s výchovou ženám, jenž práci mají bylo by to prospěšnější. Nezaměstané samoživitelky stejně stát doplácí životním minimem a vlastně jen přežívají a takto by podle nějakých domluvených kritérií měly bezplatně zajištěnou péči o děti, mohly by vydělávat mnohem více a nebyl by nedostatek pracovních sil a babičky na dobu přechodnou by byly placené stejně jako jsou pěstouni na dobu přechodnou a spokojenost by byla na všech stranách. Mimochodem, to, že jsou ženy, co za úplatu hlídají děti je zcela běžný jev , akorát se dělá, že se to jako nevidí…
Takže jestli tento můj nápad bude realizovatelný, klidně se babičkou na dobu přechodnou stanu, užívala bych si s nějakým malým capartem, odvedla bych ho do školky nebo školy, pak bych ho vyzvedla a mezi tím bych měla čas sama pro sebe. A bohaté letité zkušenosti mám. Roky jsem sestře vždy o prázdninách a víkendech, kdy sestra chodila do práce, dělala hlídací tetu a teď posledních 9,5 let jsem aniž bych to věděla taky byla jen paní na výchovu.
Teď už jen zrealizovat mojí představu do praxe.
Nakonec si neodpustím poznámku, až příště někdo vymyslí nějaký plán, ať domyslí i důsledky a hlavně celospolečenský dopad, prostě ve společnosti chybí najednou babičky na hlídání…
