Jak to vnímám já: Trapný padesátky aneb dost bylo televize!

Byly doby, kdy jsem musela mít puštěnou televizi víceméně jako zvukovou kulisu k ruční práci, k  vaření nebo k žehlení...

Je pravdou, že mi svého času nemohl utéct žádný díl nějakého  (ne ovšem každého) seriálu. Ale vzhledem k tomu jak jsou najednou všechny televizní stanice doslova zaseriálované už nemám zájem televizi zapínat.  Jez zcela vyjímečně! A býval to  pro mě u žehlení takový odpočinek - příjemné s užitečným! Děkuji, ale seriály, hlavně ty nové mě absolutně  nezaujaly ani v upoutávkách, nezajímají mě a připadají mi čím dál tím trapnější a trapnější a trapnější. Ne, že bych se těšila na  nové díly Ordinace v Růžovce, ale ani jsem nedokoukala díl a televizi jsem vypnula. Zjistila jsem, že vlastně není na co koukat, Zjistila jsem, že jsem seriálově přesycena a je mi ze seriálů už tak nějak šoufle. O prázdninách jsem se koukla na starší české seriály, abych oživila paměť a konec. Žádný nový seriál už mě nezajímá! Občas kouknu na zprávy, občas na pohádku, občas na nějaký dokument nebo cestopis. Seríály už nee...

Zjistila jsem, že čím víc televizních programů tím víc není na co koukat, neb "opakované vtipy už dávno nejsou vtipné", vše je na jedno brdo, opakující se herci, podobné zápletky, podobná témata... 

Ze svého okolí znám tolik lidí, co televizi vůbec nezapínají, anebo jí už ani nemají, proto se ptám pro koho se vlastně točí ty nový trapný seriály? Dívá se na to ještě někdo?

Zahlídla jsem kousíček Trapných padesátek, opravdu jen malý kousek a nevěřila jsem vlastním očím. Opravdu trapné... Přemýšlela jsem, zda to opravdu nebyl záměr, aby Trapné padesátky dostály trapnosti obsažené v názvu? Takže milí scénáristé, z mého pohledu seriálům už hodně dávno odzvonilo a troufám si tvrdit, že už nebude dlouho trvat  a nebudou ani diváci a posléze i z domácností zmizí televize. Lidi se přesytí podsouvanými  příběhy  "jakoby ze života". Časem přijdou na to, že život není to za obrazovkou a televizi jako takovou stejně časem odnese čas. Pokro kčlověk nezastaví...

Pamatuji ještě v domácnostech rozhlas po drátě: ranní rozcvičky, hlášení průtoku Labe a Ohře, čtené nedělní pohádky po obědě,  sobotní dopolední seriál: "Jak se máte Vondrovi?" , sobotní odpolední čtené hry pro děti a mládež a pohádky na dobrou noc (pamětníci jistě znají Hajaju), stejně jako večerní Kolotoč s písničkami. Vyrůstala jsem jako malá rozhlasem po drátě, valnou část života jsem prožila s televizí, aby mě po padesátce dorazily jak jinak než Trapný padesátky!