Jak to vnímám já: S koncem roku jsem si připadala jak ve válečné zóně

Za celých svých čtyřiapadesát let jsem nepochopila, proč konec roku musí provázet takový bengál. Nemám nic proti ohňostroji, ale co se děje poslední den v roce v oblasti zábavné pyrotechniky, to už přesahuje všecky mezky

Inu seděla jsem si v podvečer posledního dne loňského roku nad svým notebookem, že jako něco písnu a jako kulisu si pustím něco v telce. K mému údivu mě překvapila nemastná neslaná nabídka televizních stanic a navíc mě vytáčela klávesa "á" neb prostě začala stávkovat, páč je asi hodně ochozená a člověk na ní musí ťuknout někdy až třikrát, aby mi to to písmenko napsalo. Pak vždycky koukám a nevím, co jsem psala, když tak schází dlouhé malé áááá...

No, prostě předpokládala jsem že budu jen tak relaxovat u psaní a záblesk a rána jako z děla a další a další a další...

"Pitomci!" Zaklela jsem, protože jsem se lekla tak, až se mi málem vyrazil další opar.  Co blbnou cvoci, do půlnoci daleko a tady jsou manévry jak na vojenském cvičení. Pak jsem si řekla, že byl asi někdo nedočkavý nebo někdo chtěl dětem ukázat co je ohňostroj. To chápu! To dokáži pochopit!

 Jo, jsem shovívavá. Ohňostroj v šest odpoledne na Silvestra budiž... Kvůli dětem to zkousnu!

 A v domnění, že mě políbí můza, která asi v úleku zalezla pod postel, jsem chtěla pokračovat, ale ono už to nešlo...

Kolem osmé už jsem pochybovala o tom, zda žijeme v míru a zda někde v okolí nejsou nějaká vojska. Normálně jsem se orosila, že začala válka. Bylo to jak ve válečné zóně a ač snesu hodně, měla jsem těch rachejtlí, dělobuchů, třaskavin, petard a rámusu vůbec kolem desáté večer tak akorát plné zuby a proklínala jsem napřed ty, co si zábavnou pyrotechniku koupili, pak ty, co jim jí prodali a  nakonec ty, co jí vyrobili. 

Vrrrr...

A ač nejsem domácí mazlíček, kvílela jsem už kolem jedenácté bolestí, málem jsem se při jedné strašné ráně počůrala strachy, a nechybělo málo a hledala jsem útočiště za křeslem a měla jsem sto chutí škrábat nehty do křesla a zakousnout se do notebooku...

Špunty, špunty do uší...honem! Nebo za sebe neručím. Už vím jak je nervózní tygr v kleci...

Už chybělo málo a naučila bych se do půlnoci výt jako pes Baskervillský....

Očima jsem posunovala rafičky na hodinách, aby už byla půlnoc a všechno to už odpálili a aby už konečně bylo ticho a klid... a vůbec...

Přišla půlnoc!

Záblesky jako kdyby v okolí vybuchlo několik Vesuvů, zem se pod nohami chvěla, dýmu tolik, že nebylo vidět na protější bytovku a rány takové, že jsem chtěla začít štěkat...

"Dost! Dost! Dost!"

Kdyby to bylo jen trochu možné, s okamžitou platností bych zakázala prodej zábavné pyrotechniky.

Kdyby to bylo jen trochu možné, zakázala bych zábavnou pyrotechniku odpalovat před půlnocí...

No, tak snad je na rok klid...