Jak to vnímám já: Půl kila...

Objevila jsem obchod, kde se nechají koupit obalené a usmažené stehení kuřecí řízky. A taky teplá sekaná a grilované kuře. Když nevím, co uvařit nebo nemám moc času, vyřeší to nákup v tomto obchůdku...

V minulém týdnu jsem se před polednem vypravila pro kuře a pro řízky. Řízky měly být ten den k obědu, kuře jsem kupovala pro své chlapy k obědu až na další den.

Stála jsem ve frontě a bedlivě jsem si hlídala "své" poslední tři zlatavé řízky. Pravda, byly menší, ale byl zázrak, že ještě v tu doby v obchodě byly.  Mám to ale štěstí, pomyslela jsem si. Poslední tři řízky  jako kdyby čekaly na mě! Paní přede mnou už měla nakoupeno, chystala se platit, když se najednou zeptala:

          "A ty řízky, ty se prodávají na kila?"

          "Ano."

          "Tak chci půl kila!"

          "Takže dva?" zeptala se prodavačka. A položila dva řízky na váhu.

          "Půl kila..." trvala na svém paní přede mnou.

Prodavačka přidala na váhu poslední třetí řízek. No, a je po řízkách! Taková smůla! Všimla jsem si, že váha ukázala 560 g.

Prodavačka řekla, že je to trochu víc, než půl kila a zeptala se jestli to tak může nechat?

          "Chci půl kila řízků..." urputně trvala na svém paní přede mnou.

Jestli jí prodavačka kousek uřízla nebo dokonce ukousla už nevím, protože jsem přišla na řadu. Přišla další prodavačka a zeptala se mě, co si přeji já. Přála jsem si řízky, ale ty došly. Litovala jsem, že prodavačka nepřišla o chvilku dřív ...

Přede mnou stojící paní si spokojeně odnášela "půl kila řízků" a já tři plátky sekané.  Když se mě doma chlapi zeptali, kde jsou slibované řízky, zmohla jsem se na jedinné:

          "No, o tom bych vám mohla vyprávět..."