Jak to vnímám já. Ptáci na víkend.

Přemýšlela jsem v pátek, co o víkendu uvařím. Měla jsem celý týden chuť na Španělské ptáčky, ty jsem naplánovala na neděli, ale co na sobotu? Brabec! Se špenátem a s bramborovým knedlíkem. 

"Tááák čímpak nás o víkendu překvapíš?" Zeptal se ten můj, když jsem dovlekla v pátek nákup. (Jen tak mimochodem jsem si vzpomněla na kolegyně, jak mi tuhle líčily, že ač mají doma auta a mobilní manžílky, vlekly s společně s taškami z Tesca a brblaly na to. k čemu jim ta auta jsou. Uvědolila, že je to všude stejné).

"Ptačí úlet?"

"A to je jako co?"

"Film! Na tom jsme byli v kině, že jo?" Vplulo do kuchyně dítě, které zaschlechlo jen část rozhovoru.

"Nerozumím." Zavrtěl ten můj hlavou a odešel.

Vyskládala jsem nákup a zjistila jsem, že jsem zapomněla na jednou podstatnou věc. Na špenát! No nic, dopoledne pošlu dítě.  Dala jsem si vařit vajíčka na tvrdo a po vychladnutí jsem je dala do lednice. S pocitem dobře vymyšleného jídelníčku jsem po půlnoci usnula. Ten můj byl ještě v hospodě.

Soboty miluji.

Neřve budík! (Teda když ho mám správně nastavený na mobilu - taky se mi stalo, že jsem se přecvakla a místo opakovat v pracovní dny, jsem nastavila opakovat za 24 hodin).

Vstávala jsem v půl desáté. No a? Stejně za mě nikdo jinej neuvaří. 

Otevřela jsem lednici. A vařená vajíčka byla v čudu - zůstal po nich jen prázdný hrnec v lednici. Noční návraty z hospody jsou hladové. A to jsem ještě nevěděla, že za své vzala i uzenina do ptáčků (a to jsem si myslela, jak dobře jsem jí schovala). Šmarjápano, vždyť já si nedala včera vařit brambory na knedlíky. Tak jsem, aniž jsem se nasnídala, dala vařit bramory a vajíčka. Přirozeně každou surovinu v jiném hrnci.

A po snídani začalo mé koncertní vystoupení pro dvě ruce a dvě nohy u plotny. Tedy v panelákové standartní kuchyni má jeden co dělat pořádně se "roztančit", když pracovní plocha je malá. Často si říkám, že to není kuchyň na vaření, ale na ohřívání. Sním o velké pořádné kuchyni, kde je kam co odložit. Proto občas ráda koukám na Prostřeno a po pravdě závidím ty krásné velké kuchyně...

Ach jo!

Ale zpět k vaření. Napřed tedy k umytí a k uklizení nádobí, abych měla prostor.  

Letím s hrncem uvařených a zcezených brambor ve slupce na balkón. Uvařená vajíčka dám chladit do dřezu. Tak maso na polívku do jednoho hrnce, přidat nové koření, celý pepř, bobkový list a sůl a dát na mírný oheň. Naporcovat maso na brabce, osolit, okmínovat, přidat pár na drobno nakrájených kostiček špeku, zalít hníčkem vody, zaklopit a dát podusit na kamna. Nakrájet si cibuli jako základ na omáčku a nakrájet si ingedience do ptáčků, včetně již vychladlých oloupaných vajec. Nakrájet maso na ptáčky, naplepat, osoli, opepřit, potřít hořčicí, naskládat ingrecience jako: uzeninu, kousek špeku, čtvrtku vařeného jajíčka, čtvrtku kyselé okurky a kousek syrové mrkve. Normálně párátkuji, ale párátka zmizela. Letěla jsem do šicího stroje pro bílou nit a když jsem jí tam nenašla, přemýšlela jsem co jsem naposledy dělala, že jsem nit vyndala. Přeci nebudu zavazovat ptáčky červenou nití. Konečně jsem tu bílou našla. Připravila jsem si potřebný počet dvojitých kousků a zamotávala a zavazovala ptáčky. Mezitím jsem málem spálila cibulku, jako základ na omáčku, jak jsem hledala nit.

"Proč to zavazuješ?" Zeptalo se dítko.

"Protože nemáme párátka."

Odběhl do pokoje a přišel s krabičkou párátek.

"Jako tyhle párátka, že nemáme?"

Uf!

Zapnula jsem troubu a přesunula do ní brabce. Ještě předtím jsem musela vyndat plechy a hledala místo kam s nimi. Když vařím. Máme odkládací prostory i na stole a někdy i na židlích. Jak já bych brala rohovou kuchyň s dostatečným úložným a odkládacím prostorem.

Orestovala jsem španěláky na cibulce a podlila trouchou vody. Dala na velmi slabý plamen. Scedila jsem vývar a očistila kořenovou zeleninu do polévky stejně jako cibuli a česnek o obrané maso. A už jsem se zase neměla kde hnout. Rychle umýt nádobí. Po uklizení nádobí jsem vyndala vál, abych mohla vyválet nudle. Koukla jsem na hodiny. Je to dobrý, Ladu, ještě není poledne a už budeš mít polívku,  samolibě jsem se pochválila (stejně mě nikdo jiný nepochválí).

Vysvětlila jsem dítěti kde mají mražený špenát (jen tak mimochodem, píši blog při filmu Což takle dát si špenát), připravila jsem mu tašku a peníze a šla jsem krájet nudle do polívky.

Odklopila jsem maso v troubě, přidala česnek na plátky, podlila trochou vody a zesílila teplotu.

Do polévky jsem dala nudle s po chvilce i zelené polévkové koření, nechala jsem probulat a stáhla jsem polévku na jinou ploténku. Napustila jsem hrnec vodou a dala vařit vodu na knedlíky. Nastrouhala jsem si brambory na knedlíky a přišlo dítě se špenátem. Dostalo pochvalu. Já rychle nakrájela připravenou poslední cibuli a dala jí zesklovatět. Ptáčci probublávali, brabci se pekli...

Udělala jsem bramorové knedlíky (došla mi jak dětská krupička, takzsolamyl, který do nich dávám a dítko mi muselo posypávat vál polohrubou moukou). Když byly knedlíky v hrnci  rychle jsem si an blog na lednici napsala, jaké suroviny mi došly a pak jsem nandala polévku a zavolala hladovce k obědu. Na cibulku jsem dala špenátové granule a vypnula jsem troubu. Bylo půl jedné, když jsme dojedli polévku a kluci řekli, že druhé si dají později. Už vím, proč se říká: utáhnou chlapa na vařený nudli.

"No to si dáte tak jako tak. Ještě dodělávám špenát a knedlíky."

"Tak fajn."

Uklidila jsem vál, odnesla talíře ze stolu. Osolila jsem a opepřila špenát.  Hlídala jsem knedlíky a práčci se probublávali. Dodělala jsem špenát (vajíčko, trochu smetany a utřený česnek) vyndala jsem knedlíky a nechala je chvíli odstát a mezitím jsem smetanou, ve které jsem rozmíchala dvě lžíce hladké mouky zavařila ptáčky. Naporcovala jsem knedlíky a nandala druhé jídlo...Kluci mlaskali.

A já v duchu děkovala mamce, že díky ní umím dobře vařit.

Po jídle jsem vypnula ptáčky.

Bylo krátce po jedné, koncert pro dvě ruce a dvě nohy skončil a kuchyň byla zase plná nádobí. A pak, že u sporáku se netančí.

Bylo hezky tak jsem šla po obědě s dítkem na procházku. Nádobí s stejně samo neumyje! Přemýšlela jsem venku na jaké téma napíši večer blog a napadlo mě o vaření. No a dneska jsem si tak zavařila, škoda, že jsem to nenafotila napadlo mě - mohla jsem mít fotoblog. A tak se zrodil tento nápad. Popsat to trochu jinak.

---

A v neděli můžu spát až do oběda. K ptáčkům udělám jen rýži a polévka mi zbyla ze soboty. Jo a ještě jedno pozitivum, je to poctivé domácí a s láskou uvařené. Dietologové by sice nad víkendovým jdelníčkem nejásali, ale co?

Zmínila jsem přece, že jde o ptačí  úlet!

Přeji všem dobrou chuť k nedělnímu obědu.