Jak to vnímám já: Neznámé číslo

Celý dnešní den jsem věděla, že něco musím. A jak má člověk teď těch starostí nějak povícero, uteklo mi co. Až když jsem se dovlekla v 18:00 hodin domů s nákupem mi to docvaklo.

Chtěla jsem na poštu. Chtěla jsem si dobít kredit. Včera jsem na poště byla posílat ještě nějaké pohledy k Vánocům a na kredit jsem zapomněla. Musím ještě poslat SMSky těm, na které nemám adresu a to ani tu e-mailovou...

Mám v telefonním seznamu docela dost lidí a lidiček: kamarádek, spolužaček, známých, bývalých kolegyň a kolegů, kterým vždy SMS přání posílám.

Letos pošlu o jedno méně.

Ne, že by to byla má volba, ale má bývalá spolupracovnice mi už niky neodepíše ani na e-mail, ani na SMSku. Její číslo jsem si zatím nevymazala. Nějak stále nemohu uvěřit tomu, že zkrátka už není...

Ještě na podzim jsem jí přála k svátku. Věděla jsem, že má zdravotní problémy a já byla na sto procent přesvědčená, že se z toho vyseká...Prostě jsem si vůbec nepřipouštěla možnost, že ta usměvavá a pohodová holka by to nedala, že by neporazila tu chorobu.

...byla jsem zrovna u našich na návštěvě, když mě napřed zvonil někde v tašce telefon. Jenomže já nejsem ta generace, co s mobilem chodí i na WC. Mám ho v kabele a když potřebuji volat, tak ho vylovím. Když někdo volá mě, má často smůlu, mobil nosím i několik dní i vybitý nebo mám kvůli zaměstnání potlačené zvonění. Takže než jsem z kabely vyštrachala mobil, zvonění utichlo.

Neznámé číslo. Hmmm. Když mi někdo něco chce, tak asi zavolá znovu.

Po chvilce přišla SMS, ve které mi syn mé bývalé kolegyně sděloval, že  jeho maminka prohrála boj s nemocí a že ví, že jsme byly v kontaktu a byla jsem jí oporou, tak považuje za správné mi to sdělit. Ač předvánoční mumraj v tu chvíli se pro mě zastavil svět. Vyrazilo mi to dech, zastavilo krev v žilách a já celou noc  probrečela. 

V předchozím blogu jsem popisovala, jak jsem jásala, že Maruška Doležalová vyhrála taneční soutěž.

Tahle Maruška, kterou jsem znala jako fajn holku a mámu čtyř dětí, prohrála to nejcennější - život!

Maruško, nikdy na tebe nezapomenu!