Jak to vnímám já: Nenarodila jsem se princeznou a stejně jsem se stala královnou

Asi takhle, která malá holka si nehraje na princeznu a která větší holka nesní o princi na bílém koni, že? No bodejť, vyrostli jsme všichni na pohádkách a věříme v dobro a potrestané zlo. A sníme i ve dne a s otevřenýma očima...

Nedávno jsem natrefila na tento článek:

"Služka, princezna, nebo královna? 
Psychoterapeut Heinz-Peter Röhr v knize Závislé vztahy, popisuje na pozadí grimovské pohádky Husopaska, jak dochází k chorobné vztahové závislosti. Postavy komorné, princezny a královny mají význam z hlediska vzorců chování. Nedávno jsem na stránkách "pronaladu.cz" četl podobnou analogii. Třeba pro Vás bude inspirací a v některém vzorci chování se poznáte:

Služky sní o dobrých vílách. Princezny o krásném princi. Královny nesní. Jednají.

Služky věří, že zázraky se dějí. S princeznami se opravdu dějí. Královny je tvoří samy.

Služky jsou slabé, ale zdají se být silné. Princezny jsou silné, ale zdají se slabé. Královny jsou samy sebou a obejdou se bez masky.

Služky přicházejí dříve. Princezny později. Královny chodí včas.

Služky ze všeho obviňují sebe. Princezny ty druhé. Královny nikoho neviní. Ty vědí.

Služky neumějí vyhrávat. Princezny prohrávat. Královny nesoutěží.

O služky nemají draci zájem. Princezny žerou. S královnami se kamarádí.

Služky se o draky nezajímají. Princezny se jich bojí. Z královen mají draci respekt.

Služky si můžeme nevšimnout. Princezny si nemůžeme nevšimnout. Královny si nemůžeme nevšimnout, pokud se jí to hodí.

Služky jsou lítostivé. Princezny svéhlavé a královny disciplinované.

Služky žádají pochvalu. Princezny pozornost. Královny zkušenost.

Služky snesou ponížení. Princezny se za ně mstí. Královna se nemstí a nelze jí ponížit.

Služky navenek chápou a tváří se, že ví. Princezny chápou pouze to, co chtějí. Královny chápou a zbytečně neřeční.

Služky neumějí žádat. Princezny čekat. Královny vědí, že všechno má svůj čas.

Služky nechtějí dospět. Princezny zestárnout. Královny přijímají, tak jak to je.

Služky vidí svět černě. Princezny růžově. Královny ve všech barvách.

Se služkami je to snadné. S princeznami těžké. S královnami zajímavé.

Být služkou je těžké. Být princeznou je snadné. Být královnou má smysl.

Služkou se staneš, když tě najmou. Princeznou se musíš narodit. Královnu z princezny udělá intenzivní práce na sobě.

Služka sní, jak nechá práce a potká prince. Princezna sní, jak se zbaví dozoru a o krásném králi. Královna si sny plní."

Hele, přetétla jsem ten článek snad třikrát, kývala u toho hlavou jak ten hafan s kývací kebulí, co se dával na zadní okénka do škodovek...  Fakt trefné a tak moc výstižné! 

V létě jsem ukončila letitý vztah, ve kterém jsem fakt byla služkou, ač jsem si dlouhou dobu namlouvala, že jsem princeznou a mým vyvoleným je vysněný princ (ha ha ha). Kam mě ty roky vedla slepá vášeň?  Okolí stále vysílalo signály, jak moc jsem hloupacatá, že sloužím cizím lidem, co si mě ani neváží, jen využívají mé dobrosrdečnosti a laskavosti.... Ale já o tom vůbec nechtěla slyšet.  Musela jsem proto dostat od života pořádnou pecku mezi oči, abych si uvědomila, že jsem nikdy nebyla ve vztahu princezna, ale jen využívaná služka.  Naštvalo mě to natolik, že jsem musela hodně dlouho upouštět nejenom páru, ale i chrlit lávu a šlehat blesky. Tak takto tedy ne!  Já s laskavostí princezny byla ponížena k tomu jen sloužit? Takhle jsem dojela na svojí laskavost a srdečnost? Když už jsem si sama uvědomovala, že jen sloužím a dotyčný mě odbýval, že mám stále nějaké výhrady a že všechny ženské slouží a nebrblají. Nebyla jsem vůbec přesvědčena o tom, že takto má vypadat vztah milujícího muže a když mi dotyčný po více jak devítileté soužití skutečně konečně přiznal, že jen potřeboval služku, ale bál se mi to říci a hrál komedii o vztahu, zrodila nová Laduš...

Za poslední půlrok jsem na sobě zamakala a strašně rychle jsem dozrála do stádia královny. Myslete si co chcete, ale je to tak - nejsem kupodivu žádná ufňukaná hromádka neštěstí! (To období tu samozřejmě chvilku bylo). Už nikdy mě nikdo takto neponíží! Znám svou cenu a rozdávat srdce na dlani tomu, kdo si toho neváží - to už nikdy neudělám!  Rozdávala jsem lásku někde, kde o ní nestáli a jednali se mnou jako s nickou. Kvůli naprosto cizímu dítěti jsem snášela všechno to zesměšňování, urážení a ponižování vědoma si toho, že malá dítě potřebuje náruč matky. Zrovna tak jsem si později dobře uvědomovala, že kluk v pubertě by měl vědět, že jeho otec si své partnerky váží, má jí rád a ochraňuje ji. Bylo krajně nevýchovné, aby dítě vidělo, že chlap se ženou jedná jako s onucí a ta, že se jen trápí a pláče a mlčky vykonává, co se od hospodyně očekává a když se nedej Bože ozve, dopadne to tak, že dostane nálepku štěkny a je potřeba litovat pána domu s jakou megerou žije??? Tomu se říká vymejvat dítěti mozek - vidíš, jak tatínkovi ubližuje a pro tebe to není matka, ale macecha! Co naplat, že jsem skoro deset let žil pro dítě, za které bych dejchala??? Síla slova  někdy přebije i city!

Muselo to dojít do fáze -tak takhle ne!

Nejsem ani méněcenná, ani bezprizorní, aby se mnou někdo jednal jen jako se slouhou. Aby mě někdo hanil. Aby někdo ze mě dělal pomalu psychiatrického pacienta! V dobré víře jsem se starala o rodinu, kde zemřela malému dítěti matka. Malé dítě potřebovalo ženskou láskyplnou náruč a jeho otec prý životní partnerku...ano, i tohle vše přináší úskalí - seznámení na inzerát! 

Vím, ale velmi dobře,  že vše má svůj čas: radost, bolest, zklamání, úspěchy i pády. Vše mým životem prošlo několikrát, vše mě posunulo někam jinam, někam dál nebo výš...tomu všemu se říká zkušenost. Tohle vše přináší škola života, jen to školné je někdy trochu více bolestivé... Ze všech pádů jsem se oklepala, nepropadla nadlouho smutku, ale věřila, že přijde něco lepšího, že život nemůže být stále zlý...A upřímně těšila jsem se a těším se, že život přinese už jen to lepší, že hůř už bylo.

Věřím v to, že zlo stejně jednou bude tpotestáno, ač se spíše trestají dobré skutky! Ono jednou dojde na každého!  Já mám svědomí naprosto čisté. Jestli jsem se nějak provinila, tak jen tím, že jsem bez podmínek pravdu milovala jednoho chlapa a jeho dítě. Má poctivá duše ovšem roky trpěla. Svědomí mi nedovolilo opustit dítě, které jsem na sebe navázala - tak se mámy nechovají! Ani v nejhorším snu jsem si  neuměla  představit, že opustím dítě, kterému jsem byla tolik let opravdovou mámou a ne macechou jak mi v posledních měsících podsouval ex...

Jenomže žít jako služka v bytě, kde jsem prý mohla za určitých podmínek zůstat a starat se dál o domácnost chlapa, co už prožíval jiný vztah a po mě chtěl platit nájem, za to, že mu v jeho bytě povedu domácnost a dál se budu starat o dítě byla poslední příslovečnou kapkou...Jsem hodná, ale tak blbá opravdu nejsem!

Poslední půlrok mi dal hodně zabrat: mnoho vzal, ale ještě více dal. Díky tomu prožitku jsem si uvědomila, že nikdo nemá právo ponižovat mojí důstojnost, že služkami se stáváme, protože to ve své dobrosrdečnosti dovolíme, ale ačkoliv se nenarodíme princeznami, můžeme být královnami.

Jak to poznáte?

Třeba tak, že si začnete vážit sebe sama!

Že si konečně bez výčitek plníte jen své sny!

Že se zase dokážete smát a radovat se z prkotin!

Že si prozpěvujete!

Že konečně víte, že ne ti druzí, ale vy jste středobodem vesmíru...Že je to o tom, že dělat pro druhé sice můžete, ale jen když vy sami to budete chtít, sami to tak budete cítit. Že je to o tom, chtít a ne o slově: musím! 

Královny nic nemusí, královny jen můžou...

...a tak sem se stala královnou a je mi skvěle!