Jak to vnímám já: Nejsem strom

Páteční odpoledne. Matka s  tak čtyřletým klučinou nakupuje v supermarketu. Hodně velký nákup na celý víkend. Klučina je parádně otrávený. Nebaví ho to.

Pobíhá od regálu k regálu a stále se ptá:

"Když už půjdeme?"

"Až nakoupím!" Trpělivě odpovídá maminka.

"Kdy to bude?"

Jako kdyby otázku neslyšela. Dále se věnovala velkému pétečnímu nákupu.

"Mě se chce čůrat!" Změnil taktiku syn

"Musíš vydržet!"

"Ale já to nevydržím."

Zařadili se do fronty dlouhé fronty u kasy. Malej poskakoval a upozorňoval matku na to, že se mu chce už hodně čúrat.

Konečně se dostali k pokladnímu pásu. Maminka vychle vyndavala obsah nákupního košíku na pás.

" Mě se chce čůřat." Tahal jí skoro nepřetržitě hošík za rukáv

" Dej chvilku pokoj. Vidíš, že teď to nejde! Musíš ještě chvilku vydržet. Zaplatím a už půjdeme ven."

S naloženým vozíkem jela matka k autu.  Měla ho blízko vchodu. Otevřela kufr.

"Mě se chce čůrat...já už to nevydržím!"

"Jen naskládám nákup do kufru a půjdeme támhle k tomu stromu..." Ukázala maminka na konec obrovského parkoviště, kde bylo pár keříku a jeden stromek.

"Když já už  to nevydržím...mě se chce móoooc čůůůůrat!" Začal řvát hystericky klučina.

"Nejsem strom!" Odsekla matka a třískla víkem od kufru.