Jak to vnímám já. Na čem ujíždíte?

Když mám depky, ujíždím na čokoládě. Když mě něco naštve, rozhodí anebo je mi smutno hledám čokoládu. Je téměř jedno jakou, ale čokoládu. Stačí Kaštánky nebo Kofila a hned je ten svět lepší... sladší... veselejší...                            

Je pravda, že jsou dny (ba dokonce i týdny), kdy čokošku vůbec nemusím a pak naopak jsou dny, kdy je například jedna Kofila denně málo (Vagón jí opravdu nesním, ale třeba dvě Kofily, proč ne?).

Já vím, že častá konzumace čokolády se podepisuje na mém vzhledu, ale někdy to prostě jinak nejde: Odolat té sladké lahodné chuti na jazyku a nechat jí zvolna rozplynout...

V tu chvíli mi je celý svět i se svými problémy ukradený...

V tu chvíli neřeším postavu...

V tu chvíli myslím jen na to vychutnat si tu lahůdku (fááákt božský vynález!)...

V tu chvíli jsem sobecky svá a myslím jen na sebe, na to udělat si chvilku pro sebe...

Neřekla bych, že nezvádám potlačit chuť na sladké. Já totiž nezvládám ve vypjatých situacích potlačit chuť jen na  tu čokošku a ve finále je mi jedno na jakou...  No jo no: někdo má alkohol, někdo nikotin, někdo návykové látky - prostě každý máme svojí slabinu!

Já, to v době přípravy na státnice doslova fungovala jen díky čokoládě. Učila jsem se dlouho do noci a pomáhala mi káva a čokoláda udržet mě v bdělosti a zahánět nervozitu...Důsledky toho prohřešku jsem si pak nesla sama. Splnila jsem si svůj cíl ( když i za pomoci konzumace čokolády jsem získala vzdělání) a tak jsem se pak dala na odtučňování. Chvíli mi trvalo, srovnat si to v hlavě, věděla jsem, co chci a jak na to.

Na pilulky a čaje nevěřím.

Na bandáž žaludku kvůli úbytku váhy bych nikdy nešla (za prvé jsem posera z každé operace a nevím, proč bych se měla nechat dobrovolně kuchat a za druhé - mi to přijde nepoctivé, vykrmit se a pak si bez vlastního přičinění lékařsky nechat upravit zažívací trakt), naordinovala jsem si vlastní program - čokolády ani gram! (Jo a taky jsem od oběda už nic nejedla) a zpočátku jsem dělala obyčejné dřepy, které jsem denně po pěti přidávala, až jsem si před spaním vždy dala stovku dřepů...(Někde jsem slyšela o hubnutí vlastní vahou) a pak jsem do šestého patra nepoužívala výtah!

Šlo to samo!

Ale musela jsem být v naprosté duševní pohodě. A ač moje kolegyně, tenká jako proutek, denně snědla tabulku čokolády (nechápu to - to sníst denně já, už bych se asi jen koulela), odolávala jsem chuti na čokoládu a radovala jsem se z každého shozeného kila. 

První měsíc zmizelo prvních pět kilo jako mávnutí proutkem a já si myslela, že k vysněné váze mi stačí   jen půl roku disciplíny. Kam mě tehdy vedla slepá vášeň? Nešlo to pak tak rychle. Až za rok a půl jsem oblékala o pět čísel menší konfekci... Za rok a půl se ze mě stal jiný člověk...připadala jsem si o deset let mladší a byla jsem na sebe tááák móóóc pyšná...

---

Uteklo několik let, sem tam nějaký splín, smutek v duši, stres a přibylo hned několik kil. Myslela jsem, že je dám snadno dolů - recept přece znám, ale stres se prohluboval, problémy se kupily a s nimi se vrátily chutě na čokoládu, která byla mou jedinou společnicí...

A po více jak deseti letech jsem se změnila v to, čím jsem nyní...

...Ano, chtěla bych vypadat štíhleji, tak jako před lety.

Vím, že ani pilulky, ani čaje, ani operace mi k tomu nedopomohou.

Mohla bych říci, že ve svém věku už nemám za potřebí přemýšlet nad tím, jak vypadám, že už je to tak nějak jedno, že zenit už mám dávno za sebou, tak co řeším?

Ale já jsem paličatá.

Já jsem umanutá!

Když něco chci, musím si za tím jít sama.

Bylo to tak, je to tak a tak to i bude!

Z vlastní zkušennosti vím, že s trochou disciplíny zhubne opravdu každý. (Problémem ale je, si tu upravenou váhu uchovat!) I já dojela na obávaný jojo efekt!

Takže, až si zase srovnám, co chci, po čem toužím a jestli mám dát přednost chvilkové čokoládové slasti před radostí z toho, že se mi daří hubnout, že se mohu oblékat podle módy a že mi pohyb nedělá žádný problém, že nefuním do schodů... možná zase poopravím svoje proporce.

Co možná?

URČITĚ!!!

Nevím co jím? Ale vím, co nejíst! A znám viníka svých oblin!

---

A jak to máte vy?

Taky ujíždíte při stresech na čokoládě?