Jak to vnímám já: Mít na hlavě

Vždycky se mi líbily dámy na starých fotografiích, když měly na hlavě klobouček. Dokonce i pánové v oblecích a s kloboukem na hlavě vypadali tak nějak vážněji a důvěryhodněji…

Když vidím fotky anglické královské rodiny s kloboučky na hlavě, vyloudím takové to ááááááách jako důraz toho jak je to vznešené a krásné a vůbec…

Měla jsem vždy klobouk kvůli zahradě.

Tam se to tak nějak předpokládá. Mám ho i nyní. Takový skládací, protože má v okraji krempy drátek lze ho složit třeba do kabelky nebo na cesty.  Tento se mnou cestuje a ten od jara do podzimu nosím.

Nosila bych ho klidně i cestou do práce, ale asi bych budila veřejné pohoršení, protože to není  zrovna „in“. Tedy  na malém městě. Já vím, že u moře, na výlety nebo v lázních se klobouky nosí, ale maloměsto je zkrátka maloměsto.

Měla jsem od dubna naplánovaný wellness pobyt v „Marjánkách“ a tak jsem se začala poohlížet po novém klobouku. Protože ten můj zahrádkový lecos pamatuje. Navštívila jsem pár diskontních obchodů, kdy v jednom stál bílý textilní 350,- Kč  a v druhém bílý lýkový 149,- Kč. Klobouky dělila částka 200,- Kč a pět minut chůze a já se rozhodla pro ten levnější.  Bílý asi těžko pak budu nosit na zahradu na na ten víkend do Marjánek mi ta paráda za stopade bude stačit a kdoví, zda budu mít odvahu nasadit si ho na hlavu. Ačkoliv v cizím městě? To je stejné jako s plavkami. V cizím městě, kde mě nikdo nezná jsem ochotna je obléci, ale v rodném městě ani omylem. Znáte lidi. Pomluví vás jak vypadáte!

Takže jsem si za necelých stopade domů přinesla bílý klobouk se širokou krempou. Nasadila jsem si ho a sebekriticky jsem to zhodnotila stylem: „no nic moc! Spíše otřesné!“. Přesto jsem ho (myšleno klobouk) na víkend sbalila.

I v Marjánkách prodávali klobouky téměř na každém rohu. V jedné prodejně s obuví měli nádherné s květinami v barvě  klobouku a s aranžemi nad kterými se nejedno ženské oko zálibně pozastavilo.  Z představy “být za dámu v klobouku„ jsem vystřízlivěla záhy a to pohledem na cenu. To bych si těch svých  mohla koupit více jak deset…

Tak  jsem si pak dodala odvahy a klobouk si nasadila. Slunce pralo jako o život a široká krempa příjemně clonila… Navíc jsem zjistila, že se to tam hemžilo dámami v kloboucích a pozor, neměly je jen k šatům, ale i ke kratším kalhotám a vypadalo to přirozeně a já se začala cítit pohodově: jako ryba ve vodě. Prostě tak nějak mezi svými. I jiné baby měly klobouky – takže jsem nevybočovala, ale ani nijak na sebe neupoutávala pozornost… Vše by bylo úplně v poho, kdybych pod kloboukem neměla vlasy sepnuté ve skřipci a tím pádem stačil jen jemný závan vzduchu, který se opřel do široké krempy a můj klobouk několikrát  odletěl v dál. To jsem pak upoutávala nečekanou pozornost. Jak to ty ženské dělají? Jak to na hlavě nosí, že jim to nesebere vítr?  Když jsem skřipec odepla, klobouk seděl lépe, ale polodlouhé vlasy pod ním nechtěly držet. Ošívala jsem se, měla jsem pocit, že se nadměrně potím, ač do očí mi nesvítilo a připadala jsem si nápadnější než obvykle jsem. Po asi třetím sebrání klobouku z chodníku jsem se rozhodla, že ani v Marjánkách nebudu za dámu. Neumím to! A neumím ani nosit klobouk. Takže jsem byla nakonec ráda, že jsem investovala jen těch skoro stopadesát korun a nestál mě ten chvilkový rozmar více.

Když jsem ve výloze jednoho butiku spatřila vystavený ten můj klobouk pohledem na cenu jsem si málem sedla na zadek.

 Přirážka na ceně činila rovných pětsetkorunčeských. 

Chápete to?