Jak to vnímám já. Missák

„Na co budeš koukat?“ „ Hele asi na Miss.“ „ No já zjistil, že nic jiného v televizi nedávají tak taky budu koukat na Miss, ale u sebe, jo?“  "To víš že jo  – já to stejně budu mít jako kulisu, budu u toho šít.“

Než odešel k sobě do pokojíku, vysvětlila jsem mu, jak dřív taková soutěž probíhala (pravda, že už jsem jí párkrát neviděla), že se dělají rozhovory a že dívky musí plnit nějaké úkoly a že krom promenády v plavkách taky předvádějí společenské šaty a že je volí porota, ale i diváci a čtenáři a pak jsem mu taky řekla kdo je a hlavně bývala předsedkyně poroty (což na něj nezapůsobilo nijak).

O přestávkách chodil hodnotit průběh soutěže, moderátora, co se fotil na mobil a hudební vystoupení.

Neptala jsem se, kterou dívku má jako favoritku, po pravdě já to ani nesledovala a víc jsem se věnovala šití šatů a televizi jsem měla puštěnou jen jako zvukový doprovod. Každoročně se opakující volba Miss, kdy já už ztrácím přehled, která Miss je která a tak mám pomalu pocit, že je už přemisskováno!

Zjistila jsem, možná s údivem, že největší lákadlo - promenáda v plavkách byla hned na úvod, takže jsem mladému vysvětlila, že to vždy bylo to nejlepší z celé Miss a zpravidla jako poslední a že se na to chlapi vždy těšili. Mladej jen otočil oči v sloup:

„No Bóže, holka v plavkách! To je toho!“

Nebyla jsem si  tudíž jistá, zda mladej zvolil sledování pořadu dle svého gusta. O to víc jsem byla zvědavá jak pohledem desetiletého chlapce zhodnotí celý ohlášený úchvatrný galavečer.

Vyhlásili Miss.

Vstala jsem od šicího stroje, abych mladíkovi v němž se začíná rodit muž (když dobrovolně zvolil pohled na dívčí krásu) připomněla, že je dlouho a je třeba jít spát a taky jsem se ho chtěla jsem zeptat, zda podle něj porotci a diváci vybrali správně. Otevřela jsem dveře do jeho pokojíčku, televize hrála, vítězka se radovala a mladý spal otočený zády k televizi.

Druhý den ráno jsem se zeptala, jak je možné, že nevydržel až do konce.

"Když ono to bylo tak nudný, tak jsem si o přestávce řekl, že na chvilku zavřu oči a usnul jsem..."

Inu, kdyby byla promenáda v plavkách ke konci, možná by ani oka nezamhouřil.

Ačkoliv – těžko říci.

Volba královny krásy podle mého už dávno nemá ten punc, jaký mívala. Už to není, co to bývalo. Kdybych neměla rozdělaný šicí stroj, možná bych u toho taky usnula.