Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

Vzpomínáte na tu dobu revolty? Na dobu puberty: dobu odporu, kdy dospěláci byli ti strašně, ale strašně trapní, hloupí a vůbec ničemu nerozuměli a už vůbec nechápali vás?  Vzpomenete si někdy na dobu, kdy jste měli sto chutí od těch strašných rodičů a jejich nesmyslných zákazů utéci a nikdy se nevrátit? Na dobu, kdy jste si říkali: „To asi nemůžou být moji rodiče, když mi vůbec nerozumí…“

Jejda, nesčetněkrát jsem si ověřila, že s příchodem šíleného období – zvaného puberta, je to všude stejné. Pubescent prudí, hraje na nervy dospělákům, jak Paganini na housle a dospěláci propadají depkám div, že nevylítnou z kůže. Občas tu a tam tátovi či mámě vylítne ruka, aby umlčela nevymáchaná ústa potomkům, protože zákazy a příkazy se v tom období míjí účinkem. Puberta je velkou zkouškou pro všechny. Ona jednou odezní, jde jen o to, moc si nepocuchat nervy a neudělat nějakou pitomost ani na jedné straně. Při slovních přestřelkách lítají slova, která mohou ranit víc než ty výchovné facky.  

Je to období hledání sama sebe. A taky velká životní zkouška pro všechny.

V pubertě, víc než jindy se zabýváme nejenom svým tělem (chceme se líbit a ejhle oni nás hyzdí ty strašné pupínky!), ale i tím, kdo jsme, kam patříme a hlavně se všichni těšíme na to, až nám bude těch  magických osmnáct a vypadneme od té strašné rodiny a budeme si KONEČNĚ dělat co chceme a nikdo nám nebude poroučet ani nic zakazovat…A rozhodně NIKDY - NIKDY NEDUDEME JAKO RODIČE A NIKDY, ALE OPRAVDU NIKDY NEBUDEME SVÝM DĚTEM NIC ZAKAZOVAT!

Co ale v pubertě  víc než kdy jindy vyplouvá na povrch je přirovnávání a srovnávání a poukazování na nešvary toho či onoho příbuzného z rodu: „...ty jsi stejná nebo stejný jako …“

Hodně tenký led je období puberty pro osvojené děti, kdy oproti letům minulým, kdy osvojování bylo tabu a mluvit se o tom nemluvilo ani v rodině, najednou není s kým se identifikovat a jednou vyřčená zlá slova mohou způsobit velký problém.

 Bolestivý a nenapravitelný problém.

Dnešní doba s identitou dítěte počítá a dítě má od malička znát svůj původ i přesto je puberta velkou zkouškou pro osvojené dítě i jeho rodiče a to už vůbec nemluvím o dětech v pěstounské péči, tam je to hodně vachrlaté ustát bez kolizí pubertu. Moudří a trpěliví pěstouni to vesměs zvládnou. Kolikrát úplně stejně jako rodiče ostatních puberťáků.

Ono je docela hodně problematické ustát ty přiblblé kecy nedávno dětí, vidět ty jejich oči obrácené v sloup při každé poznámce, výtce,  ale i dobře míněné radě či doporučení, nerozmlátit našim nedávno roztomilým dítkům  ty jejich mobily, tablety, počítače nebo rovnou ciferníky za to, že na všechno mají spoustu  poznámek, donutit ta unylá stvoření, co najednou buď ztratila zájem o hygienu nebo naopak zvýšila hygienické požadavky, aby něco udělala. Problém je: vyvenčit psa, odnést odpadky, odnést  nádobí z pokoje, uklidit si, neházet prádlo po zemi…však to všichni znáte…

….chce to klííd!

Hodně klidu!

Hodně rozvahy.

Hodně trpělivosti a čeho nejvíc – zájmu. Opravdického zájmu. V pubertě neplatí, že dítě už je velké a já jako rodič nemám čas! Naopak – tady si musím udělat času hodně, právě na to velké dítě, aby bezpečně proplulo obdobím puberty do dospělosti.

Já vím je to docela těžké, být nablízku, když najednou nesmíte to donedávna milé a přítulné dítko ani pohladit, protože se nad tím strašně pohoršuje, že už není mimino. Najednou je tu odtažitý tvor, který jakoby ani nebyl váš a leckterá máma i slzu uroní, co se stalo s tím milým a kouzelným děťátkem. Taková máma, ale i táta pak zpravidla žijí v obavách, aby tohle stvoření neudělalo žádnou pitomost… Je těžké být puberťákovi nablízku, když o přítomnost dospělých nestojí, protože se sám už za dospělého považuje…

Jojo puberta je období, kdy všechny smysly jsou vyšponované a emoce tak natlakované, že stačí málo k tomu, aby došlo k výbuchu hněvu a zlosti…

...stačí strašně málo k tomu, aby se cosi nenávratně zvrtlo…